Tajné odškodnění

Mravouka se v části pojednávající o spravedlnosti zabývá povinnostmi obou stran v rámci vzájemných vztahů (prodávající – kupující, zaměstnavatel – pracovník, stát – občan, věřitel – dlužník). Za podmínky, že poskytovatel nějakého plnění řádně koná, k čemu jest povinen, má nárok na odpovídající protiplnění, tedy prodávající na plnění v dohodnuté ceně, zaměstnanec na dohodnutou mzdu, stát na spravedlivě určené daně, věřitel na splacení dlužné částky v dohodnutém termínu. Pokud jedna strana v takovémto směnném vztahu neposkytuje to, k čemu jest povinna, může se druhá strana domáhat nápravy, a to i soudní cestou. Problém nastává, když na jedné straně existuje spravedlivý neuspokojený nárok, na druhé straně chybí vůle či možnost jej uspokojit a náprava legální cestou není možná, což může např. nastat z důvodu nedostatku důkazů o existenci spravedlivého nároku nebo z důvodu neexistence spravedlivých zákonů a reálné vymahatelnosti práva.

Morální theologie se v této souvislosti zabývá tajným odškodněním, které poškozený svémocně uplatní vůči povinnému a podmínkami jeho dovolenosti. Problém ještě ovlivňuje skutečnost, že často zákony takové tajné odškodnění kvalifikují jako nedovolené, případně i jako trestný čin (krádeže, neplacení daně), za který pachatel, pokud je usvědčen, je potrestán, ačkoli objektivně je v právu.

Nárok na odškodnění také v řadě zemí vyplývá ze skutečnosti, že stát mnoho občanů nespravedlivě zbavil majetku nebo jim způsobil jiná příkoří (např. věznění, nemožnost vykonávat práci v souladu s jejich kvalifikací), za které jim neposkytl odpovídající odškodnění. Pokud je zde právní kontinuita mezi jednotlivými režimy v rámci jednoho, pak takový nárok na odškodnění je oprávněný.  

Mladí křesťanští demokraté se ohrazují proti útokům ze strany KDU-ČSL

Petr Jurčík

Předsednictvo Mladých křesťanských demokratů (MKD) vyjádřilo vůli pokračovat ve spolupráci s KDU-ČSL i přesto, že lidová strana před několika měsíci jednostranně zrušila tehdy platnou smlouvu o spolupráci mezi ní a MKD, kterou ostatně KDU-ČSL beztak dlouhodobě porušovala. Zároveň se však ohradilo proti útokům generálního sekretáře KDU-ČSL Pavla Hořavy na MKD a jejího předsedu Petra Jurčíka.

Z mého pohledu je zajímavé, že pan Hořava v odkazovaném vystoupení z Krajské konference Jihomoravského kraje mluvil o sankci, kterou prý MKD hrozí KDU-ČSL, ačkoliv ve skutečnosti jde o dluh, který KDU-ČSL má vůči MKD, protože dlouhá léta neplatila MKD příspěvek, který se jí smluvně zavázala vyplácet. Ještě více mne fascinuje, že podle toho pána jsou debaty o tom, že by strana měla své dluhy vůči MKD minimálně alespoň částečně uhradit (píšu úvahy, protože MKD na uhrazení dluhu ani netrvají, pouze upozornili, že zrušením smlouvy dluh nezaniká), nepřijatelné a že takto se prý v KDU-ČSL nejedná… Zapamatujte si to pro příležitost, až před vámi budou pan Hořava či nějaký jiný lidovecký politik žonglovat s tématy poctivost a dobré hospodaření…

Katolická cesta J. Durycha IX – Chudoba jako podmínka

Po právu byl Jaroslav Durych nazýván básníkem chudých. A to zdaleka nejen pro své Panenky a Žebrácké písně. Vskutku jím byl a nikdy jím být nepřestal.

Dalo by se říci, že není tak nesnadné užívat kulisy chudoby v poe­zii; to se znamenitě dařilo mnoha básníkům a možno potvrdit, že kulisa to byla vděčná. Nejvíce této kulisy užívali ti básníci a spisovatelé, kteří chudí nebyli.

Chudák je hrdinou Durychovy poezie i prózy. Objeví-li se kdekoli v kterémkoli jeho díle osoba jen trochu zámožnější, vzbuzuje rozpaky. Je nehodnověrná, papírová, sám Durych si je toho dobře vědom a co nejrychleji takovouto osobu odstraňuje ze scény, aby nerušila. Mohl bych pro toto tvrzení snést řadu příkladů, ale nechce se mi rozebírat Durychovo umělecké dílo. K tomu jsou jiní.