Na Pochodu pro život 2014

Ukončení pochodu u sv. Václava. Zleva: 1) apoštolský exarcha Mons. Ladislav Hučko 2) P. Pavel Maria Mayer OP 3) Mons. Andreas Laun OSFS, pomocný biskup salcburský 4) P. Jáchym Jaroslav Šimek, opat želivského kláštera

Letošní národní Pochod pro život navštívilo něco okolo 3 tisíc lidí. Předcházela mu panelová diskuse na téma „Perspektivy obnovy kultury života v naší zemi“ a hned tři mše svaté: hlavní celebroval u sv. Jiljí kardinál Duka, další římskokatolickou bohoslužbu celebroval u Jezulátka Mons. Andreas Laun OSFS a poslední, řeckokatolickou, celebroval u sv. Klimenta exarcha Hučko. A jak jsem to všechno viděl já?

Jelikož z Budějovic do Prahy je cesta dlouhá a já jsem se chtěl zúčastnit celého programu, nezbylo mi než vstávat už ve 3:30, abych se stihl vypravit a chytil vlak ve 4:57. Cesta proběhla bez problémů a bez potíží se mi podařilo nalézt i místo debaty v dominikánském klášteře. Čekání jsem zkrátil nejdříve tím, že jsem organizátorům pomohl s několika maličkostmi, a posléze diskusemi s ostatními čekajícími, kterým dominovala především dvě témata: zdravá výživa a biskup Bezák. Obávám se ale, že mé stravovací návyky i vysoce negativní názor na odvolaného arcibiskupa zůstaly nepoznamenány.

Jeďte podpořit právo na život!

Pochod pro život 2009

V sobotu 29. března 2014 se v Praze uskuteční XIV. národní Pochod pro život (ofic. stránky ZDE, facebooková stránka ZDE). Počasí má být narozdíl od studenovětrného loňského dějství příznivé, takže prosím neváhejte a přijďte podpořit právo na život v celé jeho šíři, přijďte vyjádřit svůj nesouhlas s vražděním uměle vyvolanými potraty a euthanasií.

Vlastnímu pochodu bude předcházet panelová diskuse na téma „Perspektivy obnovy kultury života v naší zemi“, která začne v 9:00 v dominikánském klášteře. Diskuse se mají zúčastnit psychoterapeutka  Ilona Burdová, poslankyně Nina Nováková, překladatelka Alena Povolná, filosof Jiří Fuchs, minoritský provinciál Bogdan Sikora, Radim Ucháč, prezident Hnutí Pro život ČR, a politický komentátor Matyáš Zrno. Moderovat bude Zdeňka Rybová. K účasti na diskusi je třeba se předem přihlásit (info@prolife.cz).

O zodpovědnosti farmaceutů a dobrém příkladu Slováků

Mons. Štefan Sečka, šéf Bioetické subkomise

Když jsem byl mladý a na Slovensku vládl Mečiar, říkal jsem si, jak je krásné, že jsme se od těch slovenských barbarů trhli. Od té doby jsem už ovšem dospěl a zjistil jsem, že pokud jde o politiku, Češi a Slováci si nemají co vyčítat. Obojí totiž volí do čela státu srovnatelné gangstery. Nicméně čím dál více si ale začínám říkat, že alespoň v něčem nám Slováci (přesněji slovenští katolíci) mohou jít příkladem – v respektu katolíků k právu na život, v postoji katolíků a jejich duchovních vůdců k potratům a antikoncepci.

Desetitisíce Slováků na prvním slovenském národním Pochode za život v Košicích, který proběhl v září tohoto, nás musí nutně zahambit, když je srovnáme s maximálně 2,5 tisíci účastníky na našem národním pochodu v Praze (zejména když si uvědomíme, že Čechů je dvakrát více než Slováků a naše akce je zaběhlá). Nyní na přelomu října a listopadu nám Slováci ukázali jasně záda i v další věci…

O návratu komunistických manýrů

Martin Pecina (SPOZ) v dobách, kdy ještě sloužil ČSSD

Poslední dny nám krásně ukazují, že komunismus se všemi svými manýry dosud nezemřel. Demonstraci tohoto faktu zahájil zemanovec pan Pecina, toho času ministr vnitra prezidentovy parlamentem neschválené vlády, když přišel s nápadem, že vláda zákonným opatřením vyjme z majetkového narovnání objekty na Hradě, protože se mu tak jednak bude Hrad líp hlídat a protože z nějakého neznámého důvodu přišel na to, že se Katolická církev těch budov vzdala (ač se ve skutečnosti vzdala snahy domáhat se jich mimo restituce).

Krok pana Peciny rychle nabudil ostatní komunisty všech barev, kteří hned oznámili, že tento nápad podporují. Když se ukázalo, že premiér Rusnok nemá dostatečně rozvinuté zlodějské choutky a tudíž Pecinu nepodpoří (což je mu pochopitelně jedině ke cti), rudé i oranžové komunisty to nanejvýš rozzuřilo. Dokonce si neváhali uspořádat tajnou sejšn (podrobnosti ZDE a ZDE), na níž se dohadovali o tom, jak narovnání pozastavit či zrušit. Jelikož jsme v Čechách, tajná nezůstala ani schůzka, ani její obsah. Zda k voli či nevoli jejích aktérů, těžko říci, ale řekl bych, že jsou spíše rádi…

Podpořte rodinu a zdravý rozum

Prorodinné tričko

Vyzývám čtenáře našeho časopisu, aby (mohou-li) v pátek a v sobotu podpořili akce obhajující tradiční rodinu a přinesli tak alespoň špetku zdravého rozumu do „týdne sodomitů“, který charakterizuje na jedné straně mohutná manifestace a propagace sodomie v ulicích Prahy i v médiích, na straně druhé pak systematické potlačování „vadných názorů“ na tuto problematiku a neinformování o prorodinných akcích.

Pochybovat zakázáno!

Dr. Radomír Malý

Tak nám média oznámila, že 12 kardinálů, mezi nimi i náš mons. Duka, se ocitlo na listině jisté americké organizace, sdružující údajné oběti sexuálního zneužívání kněžími. Prý jsou viníky, a proto se nesmějí účastnit konkláve. Z čeho je vlastně obviňují? Kdyby se jednalo skutečně o zneužívání, tak bych to plně podpořil. Jenže útok vůči těmto hodnostářům se týká něčeho jiného: prý ve svých výrocích „zlehčovali“ tyto případy, kardinál Duka dokonce měl tu „drzost“ říct, že v případě Irska je to pravdivé asi v 10 procentech případů. Tedy stručně řečeno: Když my, organizace vydávající se za komunitu obětí kněžského zneužívání, někoho označíme za viníka, tak vy, církevní hodnostáři, držte hubu a neodvažujte se vznášet námitky a pochybnosti, jinak se se zlou potážete. Maximálně je vám dovoleno poníženě se kát a plačtivě akceptovat všechny urážky na adresu Církve.

Kronika Novus ordo

Zprzněný kostel v Letohradě

Český internet byl obohacen o nové katolické stránky Kronika Novus ordo. Stránky si kladou za cíl dokumentovat krizi církve a pokoncilní modernistické běsnění v České republice a na Slovensku a snad tím i trochu přispět k jeho omezení. Inspirována je již zavedenými polskými stránkami Kronika Novus Ordo.

V tuto chvíli toho na nich ještě nenajdeme mnoho – pouze stránku shrnující podobu a rozměr pokoncilní krize církve (ZDE), odkazy na několik slušných katolických stránek a otevírací příspěvek dokumentujicí hrůzné zprznění a znesvěcení kostela Nanebevzetí Panny Marie na Orlici v Letohradě letohradským farářem Václavem Vackem (ZDE, doporučuji jen silným a klidným povahám).

Krize církve: Trapné setkání

Kardinál Duka se před Vánoci setkal se zástupci členů Organizace islámských zemí. Tato organizace sdružuje velvyslance reprezentující u nás islámské země.

Na stránkách pražské arcidiecéze se mimo jiné praví: „Velvyslanci při setkání ocenili ochotu pražského arcibiskupa k dialogu se světem islámu a vyjádřili, že cítí jisté znepokojení na šířením islamofobie v Evropě. Papežský nuncius, arcibiskup Giuseppe Leanza, který je doyenem celého diplomatického sboru, připomněl, že rozptýlení podobných obav napomůže vhodná informovanost o skutečné podstatě islámu, a to již mezi školní mládeží.“

Homosexualitu netřeba oslavovat

Dovolujeme si čtenářům nabídnout článek známého konzervativního publicisty a komentátora Ferdinanda Peroutky, jr., který ČT24 odmítla pod záminkou, že je „homofóbní“… Je to krásný doklad toho, jak je tato nádavka vymyšlená sodomity zneužívána k ostrakizaci slušných lidí a jejich názorů a argumentů. Nu, na mne mávání s homofóbií žádný dojem nedělá, takže příjemné počtení!

Ignác Pospíšil

Ferdinand Peroutka, jr.

Nebylo by veřejného protestu „Obrana hrdosti normálních lidí“, kdyby nebylo veřejného homosexuálního „pochodu pýchy“ Prague Pride. Obě akce začínají ve stejný den na stejném místě: 18.srpna pod sochou sv. Václava na Václavském náměstí – ta první v 10, druhá ve 12 hodin. Socha českého světce bude tedy svědkem hodnotově velmi odlišných akcí. Zatímco ze západu importované „pochody pýchy“ homosexuálů dorazily do Česka už v r. 2009 (viz blog ČT24 Dva pochody a jedna procházka, 25.6.2009), k veřejné občanské obraně sexuální normality dochází letos poprvé.

Josef Toufar: 672 hodin mučednictví Kristova služebníka

Josef Toufar

O osobě, jejíž 110. výročí narození si dnes připomínáme, platí ona Kristova slova velebení Otci, který skryl veškeré své věci před moudrými a rozumnými, ale zjevil je maličkým (srov. Lk 10,21). Kněz Josef Toufar, který zemřel za nejhoršího pronásledování Katolické církve v Československu, byl v první řadě prototypem obyčejného venkovského faráře, který žil svým navenek prostým duchovním životem, staral se o svěřené stádo a nenamlouval si, že by se mohlo v takové malé vesničce, jakou byla Číhošť, stát něco tak obdivuhodného pro lidské oči, jako zázrak hýbajícího se kříže, který se pak již nikdy po této události nenarovnal.

Podobně jako většina mladých mužů, kteří pocházeli z nuzných poměrů, se dal na cestu ke kněžství až poměrně pozdě, ve 33 letech. Důvodem tohoto pozdního povolání byl především pocit zodpovědnosti vůči své vlastní rodině (byl čtvrté z pěti dětí) a hospodářství, na kterém již od útlého věku pracoval. Již ve chvíli svého kněžského svěcení si byl hluboce vědom společenské i duchovní krize národa: v Evropě zuřila válka a české národy upadly v (ne)milost pohlavárů Třetí říše. Nikdo však ještě netušil, že to nejhorší přijde teprve po válce a že mnoho kněží bude přinuceno položit za svou víru život stejně, jako tomu bylo u mexických mučedníků.