Chládek v akci (Jsou lidovci k něčemu?)

Marcel Chládek (ČSSD) obsadil ministerstvo školství a obratem zahájil útok na práva rodičů, když oznámil, že do dvou let zlikviduje domácí vzdělávání na druhém stupni základních škol (viz Zprávy ČT, začátek reportáže ve 40:50). Nebude to pro něj problém – je zatím zavedeno pouze experimentálně. Sice se podle Národního ústavu pro vzdělávání osvědčilo, pročež on bude doporučovat jeho zachování, ale taková fakta samozřejmě nemohou zastavit marxistického radikála, kterého žene vpřed myšlenka, že dítě patří státu (a tudíž i do školy, kde si je stát může pořádně obrábět dle svého, rodičům navzdory).

Když tato vláda vznikala, upozorňoval jsem na to, že se na nás řítí katastrofa, protože ty z pohledu křesťanů a křesťanské politiky zásadní posty obsadí ti absolutně nejhroší možní lidé, a pana Chládka jsem jmenoval coby jednoho z těch nejhorších výlupků české radikální levice, kteří se derou do klíčových křesel. Je od pana ministra hezké, že takto briskně a přesvědčivě potvrdil, že mám pravdu.

Škola za školou aneb Půvaby domácího vzdělávání

Povinná školní docházka… Tento novověký prostředek demokratizace v přístupu ke vzdělání má svůj rub i líc. Nelze rozumně popírat dobro širokého rozšíření gramotnosti ve společnosti, vždyť snadná dostupnost vzdělání má bezprostřední vliv na kvalitu života nejen jednotlivců, ale společnosti jako celku. Také však nelze přehlédnout, že školy se pod kuratelou moderního státu stávaly a do velké míry dosud zůstávají převodovou pákou novodobých a s křesťanstvím neslučitelných ideologií. V případě komunismu to je zcela zřejmé, ale stejnou měrou to platí o školství, spoutaném duchem liberalismu.