Jakou barvu má Národní demokracie?

F. K. Ladislav

Ne Bruselu – Národní demokracie, jak se pojmenovala kvůli volbám do Evropského parlamentu, aby bylo zjevné, s jakými pohnutkami jde do volebního klání, se hlásí ke křesťanské historii Evropy, ctí křesťanské tradice. To není málo, i když to nemá explicitně uvedeno v názvu, což může určitě leckomu chybět. Domníváme se totiž, že křesťansko-demokratické strany jakékoliv pojmenování tohoto typu natolik zprofanovaly, že je lépe zvolit název víceméně neutrální. V našem případě byla volba jasná, když je možno navazovat na prvorepublikovou Národní demokracii.

Je to návaznost bez kontinuity, která byla přetržena nacistickým a komunistickým režimem. I doba pokročila a my stojíme před novými výzvami a novými hrozbami. Evropa už není křesťanská, pomalu vymírá, ztrácí svou národnostní identitu, otvírá se cizím ideologiím a náboženstvím. Křesťan nemůže v tuto chvíli stát stranou, i když rozumím těm, co se chtějí od politiky distancovat. Je to jistě jejich právo a pokud naše snahy o zastavení devastace kulturního a morálního dědictví našich předků podpoří vroucími modlitbami, tak hurá! Jak píše svatý Pavel: Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?

Zlo si nezasluhuje rovné podmínky

Michal Krestchmer

Boj proti zlu není šachová partie či nějaké jiné sportovní utkání, kde by pravda a nepravda měly mít stejné podmínky pro své projevení. Zlo (jako třeba to, které obsahuje a propaguje zpráva Lunáček nedávno schválená Evropským parlamentem), nemá vůbec právo na existenci a tedy i propagaci. Za šíření rozvratných ideologií by v řádném státě měl být trest, a to případně i trest smrti, děje-li se tak ve velkém rozsahu. Zlý člověk, zločinec, nemá žádná práva k tomu, aby pokračoval ve svých zločinech; má jen právo na spravedlivý proces.

Příliš často se zaplétáme do argumentací se svými odpůrci vedené na jejich rovině. Jakkoli skutečně existují lidská práva vycházející z lidské přirozenosti a přirozeného mravního zákona, je lépe moc o nich nehovořit. Spíše hovořit o desateru a dalších Božích příkazech. Nejsem proti argumentaci ad hominem, tedy využívat něčích tvrzení k argumentaci. Jejím smyslem je však ukázat vnitřní rozpory ve smýšlení protivníka a tím ho ukázat nedůvěryhodným.