Poznání – postižení – umění. II.2.4 Námitky

25/02/2011

Emile Wauters, Šílenství Huga van der Goes, 1872

Emile Wauters, Šílenství Huga van der Goes, 1872

II.2.4.1 Umění jako hlas bohů

Proti umění jako habitu lidského rozumu lze vznést několik námitek. První je teistická. Podle Platóna není umění výsledkem umělcova poznání, řecký filosof ústy Sokrata dokazuje, že básník nemá znalosti oborů, o kterých hovoří v básni. Jak je však možné, že v básni popisuje skutečnost, kterou sám od sebe nezná? Platón vysvětluje, že umělec je pasivním nástrojem bohů; jeho tvorba je vlastně posedlostí bohem, božské šílení, ke kterému umělec nepotřebuje žádné vlastní vědomosti a schopnosti. V dialogu Ión Platón doslova píše: Číst zbytek příspěvku »

Reklamy

Poznání – postižení – umění. Příloha I. kapitoly I.3.6 Bolest a tělesné postižení ve výtvarném umění

11/01/2011
Mel Gibson, Umučení Krista

Mel Gibson, Umučení Krista

  Číst zbytek příspěvku »


Poznání – postižení – umění. Příloha I. kapitoly I.3.5 Hluchota ve výtvarném umění

04/01/2011
Betti G. Millerová, Vývoj Amerického znakového jazyka, 2000

Betti G. Millerová, Vývoj Amerického znakového jazyka, 2000

  Číst zbytek příspěvku »


Poznání – postižení – umění. I.3.5 Sluch

30/12/2010
Betti G. Millerová, Piknik Neslyšících, 1994
Betti G. Millerová, Piknik Neslyšících, 1994

Vlastním předmětem sluchu je zvuk.[1] Zvuk je mechanické vlnění zprostředkované určitým hmotným médiem, v nejběžnějších případech jde o vzduch. Aristoteles píše: „Zvučné tedy jest to, co dovede souvisle pohybovati soustředěným vzduchem až k uchu.“[2] Číst zbytek příspěvku »


Poznání – postižení – umění. I.3.4 Zrak

23/12/2010

Vlastním předmětem zraku je barva zprostředkovaná světlem.[1] Aristoteles o zraku píše:

To, co je předmětem zraku, nazývá se viditelným. […] Viditelná jest totiž barva. […] Každá barva pak jest hybným činitelem toho, co skutečně jest průhledné, a v tom je její podstata. Proto také není bez světla viditelná a každá barva každého předmětu vidí se jen ve světle.[2]

Petr Bruegel Starší, Podobenství o slepcích, 1568

Číst zbytek příspěvku »


Poznání – postižení – umění. I.3.3 Smyslový handicap

21/12/2010
Helena Kellerová

Helena Kellerová

Smyslový handicap je privace[1] vzniklá privací funkce smylového orgánu, tedy částečnou či úplnou privací činnosti smyslové poznávací mohutnosti. Privace je stav, kdy chybí něco, co od přirozenosti nemá chybět, jde o nedostatek něčeho, co za normálních okolností dané jsoucno má. Tím se privace liší od prosté negace, která je nedostatkem něčeho, co se od přirozenosti na daném jsoucnu nevyskytuje. Tak slepota je u člověka privací, protože pro lidský rod je normální mít funkční zrakovou mohutnost, zatímco pro rostlinu je její nevidění pouhou negací. Privace smyslové mohutnosti se nazývá defekt,[2] privace činností, které na základě defektu nelze vykonávat se nazývá v obecné rovině disaptibilita.[3] Disaptibilita je pak zdrojem handicapu,[4] což je omezení činností konkrétního člověka vznikající na základě defektu. Číst zbytek příspěvku »


Poznání – postižení – umění. I.3.2 Námitky

16/12/2010
Francisco Goya, Dvůr blázince, 1794

Francisco Goya, Dvůr blázince, 1794

To, že je počátkem lidského poznání poznání smyslové, popírá teorie o vrozených idejích a jiné formy idealismu. Jednou z variant je kupříkladu Platónova teorie anamnese a Descartesovo pojetí vrozených idejí.

Platónova teorie anamnese vyplývá z jeho učení o preexistenci duše. Ve svém dialogu Faidros[1]  přirovnává Platón duši k vozu taženému dvěma okřídlenými koni a řízenému vozatajem. Vozataj je metafora pro rozum a vůli, které řídí dobrého a špatného koně – dobré a špatné žádosti. Číst zbytek příspěvku »