Pro a proti: Ignác Pospíšil vs. Ivan Štampach

Vydavatel časopisu Duše a hvězdy Ignác Pospíšil a religionista a odpadlý kněz Ivan Štampach diskutovali 3. dubna v pořadu Českého rozhlasu Pro a proti o papeži Františku I., Katolické církvi a katolické víře. Diskusi si můžete poslechnout ZDE.

Ignác Pospíšil

Papež přijal rezignaci biskupa Paďoura

Mons. Jiří Paďour

Papež František I. přijal k 1. březnu 2014 rezignaci Mons. Jiřího Paďoura OFMCap (* 1943), dvanáctého biskupa českobudějovického, kterou jmenovaný podal kvůli chatrnému zdraví již v říjnu minulého roku.

Biskup Paďour vedl českobudějovickou diecézi od 25. února 2002, kdy jako biskup koadjutor převzal její správu automaticky s rezignací Mons. Antonína Lišky CSsR. Další informace naleznete např. ZDE či ZDE.

Ostudná změna v Kongregaci pro biskupy

Kardinál Wuerl

Papež František I. vyhlásil změny ve složení Kongregace pro biskupy. V čele jedné z nejdůležitějších kongregací, která rozhoduje o výběru nových biskupů, zůstává kanadský kardinál Ouellet, ovšem beze změny složení kongregace nezůstalo a musím říci, že je to změna nanejvýš ostudná a hanebná. Z rozhodnutí papeže kongregaci opouští kardinál Burke a naopak nově se stává jejím členem kardinál Wuerl.

Velice si vážím kardinála Burkeho, o jehož pravověrnosti nepochybuji, stejně jako nepochybuji o erudici, s níž zastává svůj úřad prefekta Nejvyššího tribunálu Apoštolské signatury. Přesto by mi jeho odvolání z Kongregace pro biskupy vlastně zas až tak nevadilo, pokud by mělo jít o rozšíření Kurie a větší rozdělení pravomocí a on byl nahrazen někým toho místa hodným. Bohužel jeho nahrazení ultraliberálním a nezodpovědným kardinálem Wuerlem je výsměchem všem katolíkům, co svoji víru berou vážně…

Michal Semín: Hnutí pro-life, Katolická církev a média

Druhou přednášku na Vyšebrodském pro-life víkendu měl ředitel Institutu sv. Josefa Michal Semín na téma Cíle hnutí pro-life a jejich obhajoba a prosazování v Katolické církvi, médiích i ve světě. Připomněl přitom, že cesta k úspěchu hnutí pro-life vede přes obnovení svrchovanosti Kristovy vlády nad světem.

Přednáška to byla zajímavá a pro některé katolíky snad i do jisté míry kontroverzní, protože se mimo jiné dotkla i neutěšeného stavu Katolické církve a jejích skandálů a nedostatečného nasazení v této tak zásadní oblasti.

Velmi zajímavá byla i úvaha přednášejícího o tom, kde je příčina úspěšnosti heterodoxních názorů na zásadní otázky morálky v současném církevní prostředí, a následná diskuse. Doporučuji…

Ty nejlepší časy

František I.

Přiznám se, že nesdílím nadšení ze současného papeže. Důvodů je vícero – od jeho nešťastných a nepromyšlených výroků, které si vysloveně říkají o překrucování či kontroverzní výklady, po řadu jeho konkrétních (ne)činů. Denně se ptám, dal-li nám jej Bůh jako trest, či zda je možno u něj doufat v obrat k lepšímu. Ale faktem je, že si pomalu zvykám očekávat od něj to nejhorší.

Ten pesimistický postoj má každopádně jednu výhodu – člověk se s ním obvykle vyhne nepříjemným překvapením. Nicméně tentokrát jsem se mu nevyhnul. Ne, opravdu mne nenapadlo, že se od papeže dozvím, že „Církev si nikdy nestála tak dobře jako nyní…“. Tohle tvrzení je natolik v rozporu se zjevnou realitou, že by mne nikdy nenapadlo, že ho může papež veřejně vyslovit.

Krize církve: Jak by mohl mít katolík úctu k islámu?

Sv. František z Assisi

Moje srdce krvácí, když čtu blahopřání muslimům ke svátku Íd al-Fitr, které sepsal papež František I. A zároveň musím žasnout nad tím, že se papež ve své gratulaci odvolává zrovna na sv. Františka z Assisi, protože mi to připadá jako strašlivá drzost a zneužití tohoto světce. Máloco je totiž tak jisté, že sv. František by nikdy nic takového nenapsal – a ani nepodepsal…

Sv. František z Assisi byl totiž své víře věrný katolík, který neodděloval uměle víru a lásku, jako to občas nenápadně dělá dnešní papež. Byl sice „bratrem všech“, ale právě proto by nikdy nevyjádřil úctu falešnému náboženství (nota bene islámu, který je náboženstvím vyloženě antikřesťanským). Právě proto mu velice leželo na srdci přivedení muslimů ke katolické víře, právě proto riskoval svůj život, když se snažil obrátit egyptského sultána na křesťanství. (A nejde jen o toto, pořád se musím ptát, jak si vůbec mohl papež vybrat jméno podle sv. Františka z Assisi, když svými činy a výroky den co den popírá téměř vše, co tento velký světec dělal a považoval za důležité.)

Svatý stolec zahájil otevřený útok na tradiční katolíky

František I.

Rozličné tradičně katolické servery zveřejnily zprávu, že Svatý stolec vydal dokument, který explicitně zakazuje františkánům Neposkvrněné sloužit tradiční liturgii: podle dokumentu musí všichni jejich kněží sloužit NOM, tradiční liturgii mohou sloužit pouze výjimečně a s explicitním souhlasem příslušného ordináře. Tímto dokument defakto zbavuje kněží františkánů Neposkvrněné práv, které dává katolickým kněžím i laikům Summorum pontificum (více informací anglicky ZDE a polsky ZDE).

Rychle rostoucí františkáni Neposkvrněné s asi 130 kněžími až dosud jsou/byli druhým největším kanonicky regulérním společenstvím (hned po Kněžském bratrstvu sv. Petra) poskytujícím katolíkům tradiční liturgii. Ta u nich sice nebyla jedinou liturgií, byla však liturgií preferovanou.  Pokud nebudou moci tradiční liturgii dále sloužit, bude to znamenat obrovskou ztrátu pro tisíce tradičních katolíků a desítky řeholních komunit – obojí budou muset hledat tuto liturgii u jiných kněží. Pokud ovšem nějaké najdou.

Vlci v ovčinci

Včera jsem na jedné pochybné ekumenické stránce na Facebooku zaregistroval odkaz na článek polského jezuity otce Jacka Prusaka Tradycjonaliści przeciwko, a Franciszek górą! (Nesouhlas tradicionalistů a Františkův úspěch). Zaujalo mne, že odkaz a následně i pracovní překlad článku tam předvedl liberální evangelický „duchovní,“ který si jej nemohl vynachválit. To mne samozřejmě varovalo, ovšem po přečtení článku musím říci, že žádné varování mne nemohlo připravit na ryzí antiteze katolické víry a zdravého rozumu, které jsem v článku našel…

Papežem zvolen kardinál Bergoglio

Kardinál Bergoglio (2008)

Konkláve skončilo překvapivě rychle, když již ve druhém dnu svého trvání posadilo na papežský trůn argentinského kardinála Bergoglia (* 1936), arcibiskupa Buenos Aires, který si zvolil jméno František. Několik základních informací o něm naleznete ZDE.

Modlete se za nastupujícího papeže i za Tradici, protože jestliže zásadně nezmění své postoje, čekají tradiční katolíky velice těžké časy. Neboť jestliže ve věcech přirozeného zákona se zřejmě drží katolických pozic, jeho postoj vůči Tradici a tradiční liturgii byl dosud (co se mi povedlo zjistit) vyloženě nepřátelský.

Ignác Pospíšil

Aktualizace

Doporučuji čtenářům tento velice fundovaný článek Michala Semína:

Přichází s Františkem I. i soumrak papežství a další vlna progresivně pojatých změn?