Lži páně profesora

M. C. Putna

Novopečený pan profesor M. C. Putna, jehož netřeba čtenářům představovat, je opět ve svém „živlu“. Ačkoliv u příležitosti nedávné patálie kolem své profesorské nominace se nechal v televizi slyšet, že akce typu Prague Pride jsou mu bytostně cizí a nemá chuti se jich dále zúčastňovat, letos jej bylo vidět v prvních řadách. A nejen to, na závěr si neodpustil „kázání„. Má na ně samozřejmě „právo“, vždyť studoval mj. také teologii, samozřejmě tu modernistickou, nikoli tradiční.

Problém je ale v tom, že toto tzv. „kázání“ je snůškou lží. Mluví o nenávisti vůči gayům a lesbám, pod niž zahrnuje každý nesouhlas s jejich sexuálním životem a argumentuje citáty z Písma o lásce. Jestliže současně přitom zamlčuje, za co především Bůh potrestal Sodomu a Gomoru, nebo slova sv. Pavla, že „chlapcomilci…nedostanou nebeské království…“ (1 Kor 6,10) a že „muži zanechali přirozeného obcování se ženami a zahořeli ve svých touhách k sobě navzájem a hanebné činy páchali…“ (Řím 1,27), potom jde jednoznačně o podvodnou manipulaci s Písmem sv.

Putnova „profesura“

Doc. M. C. Putna

Televize i noviny jsou plné M. C. Putny a vcelku pochopitelné neochoty prezidenta Zemana jmenovat jej profesorem. Je to zvláštní, protože pokud by média byla objektivní, musela by se v prvé řadě důrazně ptát akademické obce, čím si Putna zaslouží titul profesora antropologie.

Pan Putna totiž není antropolog a jeho vědecký přínos antropologii se limitně blíží nule. Putna je kontroverzním literárním kritikem, který si znepřátelil řadu svých kolegů nejen prosazování kontroverzních názorů a těžce ideologizovaných přístupů, ale i značně neférovým chováním (viz aféra kolem vydávání Demlova díla) – což bude asi ten důvod, proč se pro něj musí hledat profesura mimo jeho obor.

Lekce Zlého: Junák a zodpovědnost křesťana

Někdy se ptám, zda si dnešní křesťané dostatečně uvědomují svoji osobní zodpovědnost před světem. Zda si uvědomují, že jsou povinni hlásit se ke Kristu a hlásat Krista a Evangelium nejen návštěvami bohoslužeb a v soukromých rozhovorech, ale též celým svým jednáním a životem, neboť jím dávají příklad a ovlivňují svět.

Jedním z největších zlozvyků dnešních křesťanů je jakési „hodinové křesťanství,“ kdy křesťan navštíví v neděli bohoslužby, kde se zbožně modlí. Jeho zbožnost a starost o Boží vůli mu ale bohužel vydrží maximálně pár kroků za kostelní práh. V několika minutách se stává pohanem, který se po zbytek týdne nijak zvlášť neliší od svého okolí zjevem ani uvažováním. Někteří mají těch hodin v týdnu více a dokonce jeví snahu se křesťansky chovat i v dalším životě, ale stejně se člověk musí divit, co dělají, když se zrovna nemodlí a nejsou v kostele.

Pochybovat zakázáno!

Dr. Radomír Malý

Tak nám média oznámila, že 12 kardinálů, mezi nimi i náš mons. Duka, se ocitlo na listině jisté americké organizace, sdružující údajné oběti sexuálního zneužívání kněžími. Prý jsou viníky, a proto se nesmějí účastnit konkláve. Z čeho je vlastně obviňují? Kdyby se jednalo skutečně o zneužívání, tak bych to plně podpořil. Jenže útok vůči těmto hodnostářům se týká něčeho jiného: prý ve svých výrocích „zlehčovali“ tyto případy, kardinál Duka dokonce měl tu „drzost“ říct, že v případě Irska je to pravdivé asi v 10 procentech případů. Tedy stručně řečeno: Když my, organizace vydávající se za komunitu obětí kněžského zneužívání, někoho označíme za viníka, tak vy, církevní hodnostáři, držte hubu a neodvažujte se vznášet námitky a pochybnosti, jinak se se zlou potážete. Maximálně je vám dovoleno poníženě se kát a plačtivě akceptovat všechny urážky na adresu Církve.

Homosexualitu netřeba oslavovat

Dovolujeme si čtenářům nabídnout článek známého konzervativního publicisty a komentátora Ferdinanda Peroutky, jr., který ČT24 odmítla pod záminkou, že je „homofóbní“… Je to krásný doklad toho, jak je tato nádavka vymyšlená sodomity zneužívána k ostrakizaci slušných lidí a jejich názorů a argumentů. Nu, na mne mávání s homofóbií žádný dojem nedělá, takže příjemné počtení!

Ignác Pospíšil

Ferdinand Peroutka, jr.

Nebylo by veřejného protestu „Obrana hrdosti normálních lidí“, kdyby nebylo veřejného homosexuálního „pochodu pýchy“ Prague Pride. Obě akce začínají ve stejný den na stejném místě: 18.srpna pod sochou sv. Václava na Václavském náměstí – ta první v 10, druhá ve 12 hodin. Socha českého světce bude tedy svědkem hodnotově velmi odlišných akcí. Zatímco ze západu importované „pochody pýchy“ homosexuálů dorazily do Česka už v r. 2009 (viz blog ČT24 Dva pochody a jedna procházka, 25.6.2009), k veřejné občanské obraně sexuální normality dochází letos poprvé.

Diskuse o manželství s pseudokřesťany

Tak jsem si včera zadiskutoval na stránce události Křesťané na Prague Pride, kterou si provozuje skupinka pseudokřesťanů, co se domnívají, že křesťané by měli projevit svou „lásku k homosexuálům“ účastí na Prague Pride, nebo alespoň podporou této akce. Potvrdil jsem si předchozí zkušenosti: krátká smysluplná diskuse se sodomity i jejich „křesťanskými“ podporovateli je prakticky nemožná, protože si prostě nemůžeme porozumět…

První problém je, že pseudokřesťané se sice ohánějí Biblí, ale ve skutečnosti je její obsah naprosto nezajímá. Slouží jim jen na podporu jejich představ o životě, lásce a křesťanství získaných ve světě a za tímto účelem dokáží dělat s biblickými texty neuvěřitelné prostocviky, v jejichž rámci ztrácí i ten nejjasnější výrok svůj význam (včetně např. naprosto jasného a nezpochybnitelného odmítnutí homosexuálního styku sv. Pavlem).

Homosexuální ideologie

Tento text navazuje na moje předchozí články „Nehovořme o sexuální orientaci“[1] a „Hřích sodomie“[2]. V těchto předchozích textech jsem zdůraznil, že samotný nepřirozený sexuální sklon není sám o sobě hříšný a že těžkým hříchem jsou homosexuální skutky neboli sodomie. V tomto článku se chci zabývat popíráním či zpochybňováním této nauky.

Nesprávné názory na homosexualitu mohou mít různou podobu. Jejich základem je popření hříšnosti homosexuálních skutků nebo jejich omlouvání a často také snaha až nátlak, aby jiní takové názory přijímali či tolerovali. Uvedu několik takových:

Největší nepřítel křesťanství

Jsou lidé, kteří si myslí, že největším nepřítelem křesťanství, největším pokušením pro křesťana, je ateismus. Samozřejmě to není pravda. Není jím dokonce ani agnosticismus, přestože představuje mnohem větší pokušení a lidská lenost k němu směřuje. Tím skutečným „number one“ je liberální „křesťanství“. Nejenže přes ně směřuje k ateismu a agnosticismu většina odpadlíků, ale objektivně je ze všech třech těchto stavů nejtrestuhodnější…

Nehovořme o sexuální orientaci

Patrně jste se již setkali s pojmem „sexuální orientace“. Proniká do mezinárodních „lidsko-právních“ dokumentů[i] i do českého zákonodárství[ii].

Označuje se jím zaměření eroticko-sexuální náklonnosti k mužům, ženám či oběma pohlavím. Za samostatné zaměření se někdy pokládá i přítomnost nebo převaha jiných znaků nebo kritérií, jimiž se dlouhodobě řídí erotická náklonnost jedince, například věk (pedofilie, efebofilie, gerontofilie), případně zaměření na zvířata (zoofilie), též i erotická preference určitých věcí (fetišismus), situací nebo praktik[iii].

Není cílem podávat zde nějakou klasifikaci různých sexuálních deviací (tj. sejití z cesty). Poznamenejme jen, že v dnešní době převládá jejich hodnocení na základě toho, zda vybočují ze stávajících společenských či kulturních norem. Jde tedy o relativistický přístup, který nezohledňuje trvalou platnost objektivně daného mravního řádu ustanoveného Bohem.

Homosexuální propaganda a jak proti ní argumentovat

Tento materiál má poskytnout argumenty studentům, kteří se budou muset ve školách podrobit indoktrinaci homosexuální propagandou podle Kocábovy příručky „Homofobie v žákovských kolektivech“ a dalších podobných pamfletů používaných ve školství. V žádném případě není namířen proti běžným homosexuálům, ale proti propagandistům homosexuality, kteří ač často sami nejsou homosexuály, zneužívají tuto problematiku k nabourávání základních morálních pravidel.