Křesťanský volič a národní demokraté

David Hibsch

V minulých týdnech na naší politické scéně vykrystalizovala nová euroskeptická strana NE Bruselu – Národní demokracie (ND). I když spíše by se dalo říci staronová, neboť jde o následovnici (převtělení) strany Právo a spravedlnost. Změnila však nejen jméno, ale i vedení, vystupování a (částečně) i ideologii, takže je spíše stranou novou, než jen trochu pozměněnou. Klíčová otázka zní: Máme se my, konzervativní/křesťanští euroskeptici, z toho radovat?

Konzervativní euroskeptičtí voliči mají již dlouho jeden zásadní problém – nemají v eurovolbách koho volit. Přitom dnes, po tom, co „eurooptimistické“ strany předvedly za ukrajinské krize, se potřeba přijatelné euroskeptické strany jeví čím dál naléhavější, neboť eurohujerismus je, jak nám teď bylo názorně oddemonstrováno, neoddělitelně spojen s politikou, kterou slušný člověk podporovat nemůže.

Nová strana by snad mohla být zvažovatelnou alternativou, nicméně není to tak jednoduché, protože nový subjekt má přes svá velká pozitiva (program, někteří kandidáti do Europarlamentu) i četné a velké slabiny, které se nedají jen tak přehlédnout…

Další levicové zvěrstvo v Europarlamentu

Ultralevičácké a ultraliberální síly v Evropském parlamentu si jsou velice dobře vědomi toho, že v nadcházejících volbách nejspíše zásadně oslabí ve prospěch euroskeptiků a snad i konzervativců, a proto se na poslední chvíli zoufale snaží prosadit usnesení podporující její agendu.

Po urputných a jen těsně neúspěšných snahách o prosazení extrémně propotratové a protirodinné tzv. „Zprávy Estrelové“, přichází ze strany radikální levice do další zvěrstvo v podobě „Zprávy Lunacekové“.

Ulrike Lunacek, rakouská lesbička ze strany zelených, která loni vášnivě podporovala nakonec zamítnuté usnesení ukládající amorální sexuální výchovu čtyřletým dětem (jehož zpravodajkou byla -jaké překvapení- radikální socialistka Estrelová), se v ní pokouší vnutit Europarlamentu prohlášení podporující napříč celou Evropou radikální sodomitskou agendu.

Akce D.O.S.T. znovu k událostem ve Francii

Již půl roku probíhají po celé Francii veřejné protesty proti přijetí zákona, který přiznává homosexuálním svazkům status manželství, včetně práva na adopci dětí. Návrhu zákona nepředcházela potřebná společenská diskuse a prosazen byl proti vůli většiny občanů. Protestní demonstrace v ulicích francouzských měst (pařížské demonstrace se účastnil milion protestujících!) vláda tvrdě potlačuje a to za použití nejhrubšího policejního násilí.

Starostové francouzských měst odmítající „oddávat“ stejnopohlavní páry čelí tvrdému trestnímu stíhání a za pouhé nošení trička s vyobrazením normální rodiny, které se stalo rozšířenou formou pokojného protestu, jsou lidé policií na ulicích zadržováni a perzekvováni. Mladý demonstrant Nicolas Busse byl za to dokonce odsouzen k několikaměsíčnímu vězení. Historik a spisovatel Dominigue Venner byl arogancí státní moci dohnán až k „palachovské“ sebevraždě.

Francouzské vládě je však mínění veřejnosti, včetně jejích voličů, zjevně zcela lhostejné.  Jejím cílem je prosadit a udržet homosexualistickou agendu za každou cenu, i za cenu ztráty popularity, bombardování demonstrantů slzným plynem či střelby gumovými projektily.

Některé věci jsou věčné

Některé věci jsou věčné a pevné. Jako je manželství, rodina, právo na život a výlučnost člověka. To jsou věci dané přirozeným zákonem a nikdo nemá právo je měnit. Ani soukromník, ani volený zákonodárce.

A z toho plyne ještě další věc. A tou je věčná povinnost křesťanů a všech slušných lidí tyto věčné a pevně dané věci bránit tak, jak jsou, proti těm, kteří je chtějí „předefinovat“ či tak rovnou činí.

O Bohu, zákonu a povinnosti všech

Jsme povinni poslouchat Boha.

Ne lidi, co si myslí, že jsou Bůh!

Copak asi ta slova znamenají?

Nauč nás plniti s pravou Láskou svá přikázání (Katolická cesta J. Durycha XXXI)

Po delších úvahách jsem tuto kapitolu, která by správně měla předcházet kapitolu osmou (Láska manželská), zařadil až za ni. Kdybych totiž včas nepředeslal a nerozvedl Durychovu odvážnou spekulaci, že LÁSKA SE RODÍ Z MANŽELSTVÍ, dopustil bych se ne-li hříchu, tedy aspoň pokřiveného výkladu významné části katolické morálky.

Víme totiž, co víme. Že manželství je nerozlučitelné a že každý pokus vyvléci se z manželského chomoutu není a  n e m ů ž e  ani být nic jiného než pouhopouhé cizoložství a to, jak známo, je těžkým hříchem. Víme také, že manželství platí téměř co hazard, který nelze brát na lehkou váhu. V řeči hráčů se takovémuto hazardu říká vabank. Mladí lidé se uzavření manželství často brání a ani zdaleka to nebývá vždy z důvodů finančních.