Poezie

03/06/2010
Užijeme-li na poezii nejčastěji užívaná kritéria třídění (materiál, smysl, na který se obrací, časoprostorové dimenze, stupeň zobrazení), zjistíme, že materiálem k tvorbě poezie je přirozený lidský jazyk, smysl, na který se poezie obrací, je sluch (čtení je převod vizuálních znaků do znaků auditivních), jde o umění výrazně časové (mluvená řeč plyne v čase) a míra zobrazení je vysoká (prostřednictvím slov je možné velmi subtilně reprezentovat nejen předměty vnějšího světa, ale i hnutí lidského nitra a abstraktní ideje). Co je však pro poezii nejtypičtější, je právě materiál, který užívá – lidský jazyk. Proto můžeme poezii definovat jako druh umění, které užívá k zobrazení lidský jazyk, jde tedy o umění slovesné. Číst zbytek příspěvku »

Panna Maria, neobydlené příbytky, květiny a krásné věci

01/06/2010

Zamysleli jste se někdy nad tím, proč lidé ve chvílích úzkosti, prázdnoty a uštvání sebou samými vyhledávají rozptýlení spíše ve věcech záporných a škodlivých, než zdravých a užitečných? Je jisté, že málokdo řeší své existenciální chmury tím, že je prostě nechá působit, odevzdaně je snáší, aniž by musel vyvíjet nějakou horečnatou aktivitu pro rozptýlení. Podnět k úvaze na toto téma spatřuji v evangelijním podobenství o neobydleném příbytku uvnitř lidské duše: Číst zbytek příspěvku »


Kraj lásky

11/04/2010

Lidé si ve chvílích bezradnosti a životní prázdnoty vypomáhají mnoha slovy a širokými výklady o sobě a světu. Někdy totiž obsáhlé řeči a zdánlivě hluboké myšlenky slouží jen k uspokojení ctižádosti a touhy působit dobře na druhé lidi, případně k přehlušení vědomí vlastní marnosti. Dokonce i tehdy, jsou-li námětem hovoru duchovní věci. Jan Zahradníček si v básních ze sbírek Návrat a Rouška Veroničina dobře uvědomuje, že hovoru není třeba tolik jako naslouchání. Autorkou fotografie je Marika Pečená. Číst zbytek příspěvku »


Krása

28/03/2010

Kde je Bůh, tam je krása. Není třeba se obávat nedostatku příjemných a lákavých výjevů, když se rozhodneme přijmout cestu Páně i s její nepohodlnou stránkou – holým a suchým dřevem kříže, které někdy umí zatlačit tam, kde bychom to chtěli snášet nejméně ochotně. Za vším tím umučeným, ztrápeným a pro naše hříchy ukřižovaným na nás hledí navždy věrná a nadevše krásná Božská Tvář.

U JIZERY


Jaroslavu Durychovi

Jak krásný je ten kopuletý křemenový val

proti ledům! Také řeka pod ním jako já

jej starodávně obdivuje,

je všechna od sebe, a když neví,

jak a k čemu jej přirovnat: zrcadlí jej prostě.

Srovnán s těmito balvany, nezhanobenými člověkem,

krutý byl osud náhrobních kamenů a oltářních desk…


Dnes ovšem lámou kámen jenom na žaláře…



KRÁSA BEZ RADOSTI


Naše smrtelnost je ustavičná. Není chvíle,

která by nám vyvrátila,

že jsme stále v pokušení a že mu stále podléháme,

takže i krása je nesmyslná,

protože je to krása bez radosti…

Jsme zlí… Byli bychom tak zlí

kdybychom byli bez svědků?

*

Zdroj: HOLAN, Vladimír. Les bez stromů. BBART:  Praha, 2002. ISBN 80-7257-735-2.


Krasověda (4)

18/03/2010

Kterak se děje rozumové poznání krásy?

Zjevy krásných těles chápou ve příjemných pocitech naší smyslové zevnější, zvláště zrak a sluch, jakož i vni­terný smysl povšechný. Od zjevů abstrahuje rozum náš, proniká k bytností tělesa, která ve zjevech se prokazuje, a shledává jí dokonalou, tj. idejí své odpovídající, a jed­notnou, tj. s částí souladně v jeden celek složenou. Číst zbytek příspěvku »


Krasověda (3)

11/03/2010

Krása nadsmyslnou vlastností věcí, jediným rozumem poznatelnou.

Že krása jest nadsmyslnou vlastností věcí, jediným rozumem poznatelnou, vysvítá ze tří důkazů:

1. Že třemi nižšími smysly: čichem, chutí a hmatem neznamenáme krásy, o tom není pochyby. Ale krásnými nazýváme tělesa, jež zrakem vidíme nebo sluchem slyšíme, na př. duhu, píseň. Číst zbytek příspěvku »


Krasověda (2)

04/03/2010

Krása jakým přívlastkem bytce?

Každý bytec, kterýmžto slovem se označuje obecně to, co jest, těší se z bytností, t. j. z toho, skrze co jest bytec bytcem, právě takovým, jakým jest. Z bytnosti bytce vy­plývají přívlastky, jež nejsou od bytce různy, ale jsou ur­čitějšími projevy jeho, a jež se zovou přesažnými, odná­šejíce se ku všem rodům bytců, všecky rody přesahujíce, samy však rodem nejsouce. Přívlastky jsou čtyřy. První přísluší bytci, o sobě uváženému: jednota, nerozdělenost; ostatní tři odnášejí se ku mohutnostem nadsmyslným, a sice ku mohutnosti poznávací: pravda, ke snaživé : dobrota, ku poznávací a snaživé pospolu: krása. Číst zbytek příspěvku »