Sláva Škripekovi

Branislav Škripek

Symbolicky právě na svatého Valentýna utrpěla na Slovensku porážku chvályhodná zákonodárná iniciativa poslance Branislava Škripka, která chtěla vyhnat erotiku z běžného denního tisku a zavést zákaz volného prodeje erotických tiskovin, aby omezila vliv těchto materiálů na mládež.

Rozumný a morálně hodnotný návrh byl smeten liberálně-levicovou koalicí, jejíž poslanci se mohli vzteknout nad tím, že by někdo chtěl „omezit svobodu vyjadřování“ a připomínali, že společenské vnímání sexuality se mění a to je třeba respektovat. Do boje se jim šlo lehce, když v zádech cítili oporu tiskařské lobby, jejíž šéf Arpáš hulákal, že „problém erotiky v tlači je už dávno vyriešený prípadom Larryho Flinta v Amerike,“ i řadových redaktorů, co překřtili Škripekův návrh na „bradavkový zákon“ a zesměňovali jeho navrhovatele, kde jen mohli.

Ideová konference KDU-ČSL: Nic moc nového

Pavel Bělobrádek

V Praze dnes proběhla Ideová konference KDU-ČSL, texty některých projevů na ní je možno najít na stránkách strany, časem se toho snad objeví více. Co k ní můžeme říci? Snad jen to, že se nic tak převratného, jak bylo ohlašováno, nekonalo. Většina vystupujících řekla to, co už delší dobu říká, nic v zásadě nového jsem neviděl ani neslyšel, což se i dalo očekávat, skutečně zajímavé budou až konkrétní návrhy konkrétních bodů programu, které strana představí na jaře. Přesto si neodpustím několik postřehů a myšlenek.

Patron státníků a politiků

Thomas More

22. červen je den, kterým by křesťan rozhodně neměl projít bez povšimnutí. Ten den si totiž Církev připomíná památku dvou velkých mužů, kteří nám říkají velmi mnoho o vztahu křesťanství a politiky. Jsou to mučedníci sv. John Fisher a sv. Thomas More. Politiky by měl zajímat především pak ten druhý, kterého papež Jan Pavel II. prohlásil za nebeského patrona státníků a politiků. Jeho mají politici prosit o přímluvu, jeho si mají brát za vzor.

Postava tohoto velkého státníka a právníka září v pochmurném období vlády krvelačného Jindřicha VIII. jako skutečný maják. Byl věrným služebníkem a dobrým přítelem krále, jehož delší dobu ovlivňoval a usměrňoval. Nicméně když se král vydal cestou odpadlictví a zrady katolické víry, vyrazil směrem, kterým ho More nemohl doprovázet. More byl však až příliš významný, aby se mohl jen tak tiše odpoutat a vzdálit, byť měl výmluvu v chatrném zdraví. Jeho rezignace na úřad Lorda Kancléře, nepřítomnost na „svatbě“ s Annou Boleynovou a neochota veřejně uznat právoplatnost vlády krále nad církví v Anglii a v souvislosti s tím anulace sňatku Jindřicha VIII. a Kateřiny Aragonské – to vše přivádělo krále a jeho rádce k zuřivosti a bylo nepřehlédnutelným kazem na obrazu, který malovali.

Petice na podporu pronásledovaných křesťanů končí

Zítřkem uplyne poslední ze dnů vyhrazených pro sběr podpisů pod Petici na podporu pronásledovaných křesťanů, na jejíž organizaci se náš časopis podílel společně s Mladými křesťanskými demokraty a o. s. Res Claritatis. Děkujeme všem, kteří nám se sběrem podpisů pomohli, a vyzýváme je, aby nám, pokud tak ještě neučinili, podpisy co nejrychleji poslali (dopravili). Mají na to ještě 14 dnů. Poté petici uzavřeme, vyhlásíme konečný počet podpisů, vyjádříme několik konkrétních díků a zhodnotíme, čeho jsme s peticí a akcemi souvisejícími s ní dosáhli.

Jednota ano, ale ne za každou cenu

Můj minikomentář k rozhovoru pana Rovenského některé lidovce příliš nepotěšil (některé naštěstí rozhodně neznamená všechny). Ti někteří mi vyčetli, že křesťanů je málo, a mají-li něčeho dosáhnout, musejí být jednotní. A že se s lidmi jako jsou Miroslav Rovenský či Lucka Kmentová jistě shodnu na takových 85 % věcech, takže bych neměl trhat partu kvůli těm zbylým 15 % rozdílných názorů. Protože mi tuhle hloupost řeklo/napsalo více lidí, považuji za nutné se k tomu vyjádřit.

Sjezd skončil, co teď bude s KDU-ČSL?

Máme za sebou mimořádný sjezd KDU-ČSL. Vedení strany prošlo radikální personální proměnou: je omlazené, žhavé do práce a v souladu s požadavky sjezdu dává najevo, že stranu plánuje překopat a zmodernizovat. Co to znamená pro katolické, potažmo křesťanské voliče? Možná všechno. A možná taky nic…

O smyslu a budoucnosti křesťanské politiky

Dostalo se mi výzvy napsat pro Konzervativní listy článek o budoucnosti konzervativní a křesťanskodemokratické politiky. Pokusím se tomu alespoň částečně vyhovět a napíšu něco o křesťanské politice a její budoucnosti. Proč takové zúžení tématu? Protože je to správné a nevyhnutelné.

Otevřený dopis Michaele Šojdrové

Vážená paní (místo)předsedkyně,

musím říci, že jste mne zaskočila. Čekal bych, že jako dočasná šéfka strany nebudete tak aktivní ve své snaze KDU-ČSL definitivně zničit. Ale zjevně jsem Vás podcenil. Mluvím pochopitelně o TOMTO.

Chcete KDU-ČSL? Zachraňte ji!

Bohužel, zbytky starého vedení KDU-ČSL jsou zjevně rozhodnuty stranu urychleně dorazit. Krátce poté, co CV MKD schválil usnesení vyzývající k renesanci křesťanské a konzervativní politiky KDU-ČSL, připravují před senátními a komunálními volbami spolupráci se stranou zelených. Přitom konzervativní a křesťanská politika dnes nemá většího nepřítele.

Volič–křesťan a KDU-ČSL

Na toto téma jsme toho mohli slyšet a číst už hodně – od glorifikace této strany až po její úplné zatracení. Vyloučíme-li uvedené extrémní postoje, postrádající reálný základ, můžeme s chladnou hlavou zvažovat argumenty pro a proti odevzdání hlasu pro KDU-ČSL v nastávajících volbách.