Bojové řády

Bojové řády, podobně jako inkvisice[1], neexistují v dnešním životě církve. Pokud formálně nezanikly, tak nevedou přípravu svých členů k boji, ale jsou to spíše dobročinné organisace. Tak Maltézský řád se oficiálně nazývá Suverénní vojenský hospitální řád sv. Jana v Jeruzalémě, na Rhodu a na Maltě. Působí tu další seskupení odvolávající se na staré tradice rytířských řádů, používající podobné symboly, avšak neustanovené církví. Svatý stolec proto v roce 2012 vydal prohlášení o tom, které rytířské řády uznává[2]. V článku se nebudu zabývat dějinami bojových řádů; od toho jsou jiní povolanější.

Nabízí se otázka, zda v dnešní době bojové řády jsou vůbec (byť v nějaké pozměněné formě) zapotřebí. Podobně je tomu s inkvisicí, jak jsem již o tom psal[3].

Čtenářům se omlouvám, že v některých věcech zde nedocházím k jednoznačným závěrům; jedná se o to, jak aplikovat obecné přístupy na dnešní situaci. Zde mohou být rozdílné názory, a proto v dalším textu jsou tyto problémy naznačeny a uvedeny i některé otázky.

Historie Řádu sv. Lazara – 6. část

Po dobytí Akkonu a pádu Svaté země v roce 1291 se přeživší rytíři řádu přesunuli na Kypr v naději, že odtud v rámci nové křížové výpravy dobudou Svatá místa zpět. Teprve když bylo jasné, že se žádná nová křížová výprava v dohledné době neuskuteční, přesunuli své hlavní řádové sídlo do Francie, kde již měli tou dobou mnoho zaběhnutých fungujících komend.

Historie Řádu sv. Lazara – 5. část

Pakliže se chceme zaměřit na bojovou činnost Řádu svatého Lazara, je nutné si uvědomit, že zpočátku bojovali rytíři v samostatných skupinách, odděleně od ostatních řádů, o světských uskupeních ani nemluvě. Teprve později, když řád sílil a malomocenství začalo být vnímáno již jako poměrně běžná součást života ve Svaté zemi, začaly i ostatní řády spolupracovat těsněji. Až na několik etap bylo poměrně běžné, že například Johanité útočili v součinnosti s Templáři (byť samostatně pod vlastními korouhvemi), a podobně. Řád svatého Lazara si na takovou spolupráci musel chvíli počkat. I tak se však jeho rytíři účastnili bojů za druhé křížové výpravy a s vojskem krále Balduina III. obléhali Damašek (28.7.1148) a Askalon (19.8.1153).

Historie Řádu sv. Lazara – 4. část

Co se týče válečných zásluh, nezůstali Lazariáni v ničem pozadu za svými bratry v kříži z ostatních řádů. V boji s jinověrci opravdu vynikali. Zatímco u ostatních rytířských řádů dobové prameny často uvádějí poměrně přesné počty přeživších Johanitů, Templářů či Německých rytířů, u řádu svatého Lazara měli kronikáři práci značně ulehčenou. Lazariáni, pokud se jednalo o bitvu prohranou, totiž v naprosté většině případů padli všichni. Pokud se někdo vůbec zachránil, pak to byl pouze korouhevník, který ustoupil jen proto, aby uchránil prapor řádu. K tomuto faktu mimo jiné vedly dva hlavní důvody.

Historie Řádu sv. Lazara – 3. část

Předsunutá pozice špitálu před hradbami Jeruzaléma si vynutila mimo jiné i rychlou změnu charakteru řádu. Vedle špitálně-charitativní složky nabývala každým dnem na síle i složka vojensko-rytířská. Její význam byl stále větší a brzy se stala bojovou silou, se kterou bylo ve Svaté zemi třeba počítat.

Historie Řádu sv. Lazara – 2. část

Po dobytí Jeruzaléma první křížovou výpravou 15. července 1099 zde křižáci nalezli, mimo dva další špitály (Špitál Santa Maria de Latina, resp. Špitál svatého Jana, a Špitál svaté Máří Magdalény), i již existující a mnichy spravovaný špitál svatého Lazara. Jakmile zajistili bezpečnost města vítězstvím v bitvě u Askalonu (11. srpna téhož roku), jali se budovat strukturu Jeruzalémského království. Tímto mimo jiné vzniklo i uskupení nazývané Jeruzalémský špitál, sdružující i všechny tři již existující výše zmíněné špitály. Jejich představeným se stal později blahoslavený bratr Gerard (posléze nesprávně označovaný jako Gerard Tanque), který je dodnes uznáván jako první velmistr obou největších špitálních řádů naší civilizace.

Historie Řádu svatého Lazara – 1. část

Samotný vznik řádu je natolik zajímavé téma, že se pokusím jej rozepsat podrobněji ve velmi stručném pojednání. Zde bych rád předem zdůraznil trvalou nepřetržitou kontinuitu a tradici Vojenského a špitálního řádu rytířů svatého Lazara Jeruzalémského. Proto první etapu jeho úžasných dějin pouze v krátkosti shrnu a další se pokusím v rámci časových možností rozepsat v dalších příspěvcích.

Falešné představy o křížových výpravách a křižácích – IV. díl

Zejména v poslední době začínají v řadách široké veřejnosti převažovat názory, které stavějí tuto etapu našich křesťanských dějin do velmi špatného světla. Tento pohled na problematiku křížových výprav, rytířských řádů a obrany Svaté země je většinou zcela zkreslený. Většina lidí o této době ví jen velmi málo, nebo v horším případě čerpají své vědomosti z naprosto neseriózních zdrojů, často tendenčních a poplatných době, popřípadě skupinám, které je vědomě šíří. Rád bych zde uvedl několik asi nejrozšířenějších mýtů a omylů, jakož i důvody, proč jsou mylné. V tomto posledním díle série je kromě dvou zodpovězených otázek i přehled literatury.

Falešné představy o křížových výpravách a křižácích – III. díl

Zejména v poslední době začínají v řadách široké veřejnosti převažovat názory, které stavějí tuto etapu našich křesťanských dějin do velmi špatného světla. Tento pohled na problematiku křížových výprav, rytířských řádů a obrany Svaté země je většinou zcela zkreslený. Většina lidí o této době ví jen velmi málo, nebo v horším případě čerpají své vědomosti z naprosto neseriózních zdrojů, často tendenčních a poplatných době, popřípadě skupinám, které je vědomě šíří. Rád bych zde uvedl několik asi nejrozšířenějších mýtů a omylů, jakož i důvody, proč jsou mylné.

Falešné představy o křížových výpravách a křižácích – II. díl

Zejména v poslední době začínají v řadách široké veřejnosti převažovat názory, které stavějí tuto etapu našich křesťanských dějin do velmi špatného světla. Tento pohled na problematiku křížových výprav, rytířských řádů a obrany Svaté země je většinou zcela zkreslený. Většina lidí o této době ví jen velmi málo, nebo v horším případě čerpají své vědomosti z naprosto neseriózních zdrojů, často tendenčních a poplatných době, popřípadě skupinám, které je vědomě šíří. Rád bych zde uvedl několik asi nejrozšířenějších mýtů a omylů, jakož i důvody, proč jsou mylné.