Sexmise v Liberci a křesťanský náměstek

Liberec z Ještědu

V Liberci vzniká „zábavně-vědecké centrum“ IQlandia, v němž by měla (mimo jiné) fungovat i výstava Sexmise – výstava o sexu, která si mimo jiné klade za cíl seznamovat děti s tím, co to je orální sex, a poučit je, co je v sexu přirozené a co přesahuje únosné meze. Výstava má být přístupná dětem od dvanácti let, ovšem dle pořadatelů nikdo nebude bránit rodičům ani učitelům, aby na ni brali i děti podstatně mladší.

Doporučuji tedy všem rodičům z okolí Liberce, kterým záleží na správné výchově jejich dětí, aby si dávali pozor, kam budou učitelé jejich děti vodit. Aby jednou nezjistili, že pro poučení navštívily spolu s celou třídou výstavu, která chápe seznamování desetiletých dětí s orálním sexem jako „přirozené“ a „uvnitř únosných mezí“ – a samozřejmě se tento pohled snaží dětem vštípit.

O Bohu, zákonu a povinnosti všech

Jsme povinni poslouchat Boha.

Ne lidi, co si myslí, že jsou Bůh!

Copak asi ta slova znamenají?

Diskuse o manželství s pseudokřesťany

Tak jsem si včera zadiskutoval na stránce události Křesťané na Prague Pride, kterou si provozuje skupinka pseudokřesťanů, co se domnívají, že křesťané by měli projevit svou „lásku k homosexuálům“ účastí na Prague Pride, nebo alespoň podporou této akce. Potvrdil jsem si předchozí zkušenosti: krátká smysluplná diskuse se sodomity i jejich „křesťanskými“ podporovateli je prakticky nemožná, protože si prostě nemůžeme porozumět…

První problém je, že pseudokřesťané se sice ohánějí Biblí, ale ve skutečnosti je její obsah naprosto nezajímá. Slouží jim jen na podporu jejich představ o životě, lásce a křesťanství získaných ve světě a za tímto účelem dokáží dělat s biblickými texty neuvěřitelné prostocviky, v jejichž rámci ztrácí i ten nejjasnější výrok svůj význam (včetně např. naprosto jasného a nezpochybnitelného odmítnutí homosexuálního styku sv. Pavlem).

Největší nepřítel křesťanství

Jsou lidé, kteří si myslí, že největším nepřítelem křesťanství, největším pokušením pro křesťana, je ateismus. Samozřejmě to není pravda. Není jím dokonce ani agnosticismus, přestože představuje mnohem větší pokušení a lidská lenost k němu směřuje. Tím skutečným „number one“ je liberální „křesťanství“. Nejenže přes ně směřuje k ateismu a agnosticismu většina odpadlíků, ale objektivně je ze všech třech těchto stavů nejtrestuhodnější…

Poznámka k jednomu memorandu

Německým katolickým prostředím již nějakou dobu hýbe tzv. „Memorandum profesorů katolické teologie“. Mezitím se sice ukázalo, že podobně jako u Velké Říjnové Socialistické Revoluce, která nebyla ani velká, ani v říjnu, ani socialistická a ani nebyla revolucí, podepsaní často nejsou ani profesoři, ani katolické teologie.

Avšak nebuďme puntičkáři. To, o čem chci psát, není ani pochybná autorita autorů memoranda, ani jeho obsah. Ten se ostatně ničím neliší od jiných podobných pokrokových manifestů, které stárnoucí německé liberálně-katolické kruhy čas od času pod různými záminkami (tentokrát to byly tzv. skandály pedofilních kněží) produkují, přičemž témata jsou již nějaký ten pátek stále stejná: svěcení žen, homosexuální partnerství, demokratické řízení církve, „modernizace“ liturgie a tak dále, včetně obligátního závěrečného etického onálepkování oponentů („máte strach a malou víru“). Nic nového pod sluncem, nic, co by zasloužilo nějakou zvláštní pozornost – byť komentář Krysztofa Bronka v RC Monitoru (str. 5) je brilantní a stojí za přečtení, mimo jiné proto, že uvádí na pravou míru některé mylné dojmy, které by si ze situace mohl odnést povrchní pozorovatel.