Národní demokracie se vybarvuje

Strana Ne Bruselu – Národní demokracie se začíná vybarvovat a nutno dodat, že jsou to barvy ne zrovna veselé. Ve svém článku k jejímu vstupu na scénu jsem napsal, že „čas ukáže, zda se Národní demokracie stane dlouhodobě funkční alternativou, či zda bude v budoucnu nutné založit nějaký jiný subjekt.“ Bohužel se musím začít ptát, zda může být alternativou byť i jen pro tyto volby…

Nejde jen o to, že pan Bartoš vede stranu i své vystupování zcela mimo nějaký racionální rámec zdravého rozumu (nemám na mysli jen jeho články a tiskové zprávy, které na mne místy působí jako výtrysk čirého šílenství, ale třeba i poněkud přehnané rusofilství a proputinovství). Vybarvila se nám i dvojka na kandidátce strany…

Nebezpečná iluze – ale zároveň naděje

PhDr. Radomír Malý

Obhájci pokoncilního vývoje v Katolické církvi se brání proti poukazu na úbytek věřících v důsledku tohoto faktu obvykle tím, že statistická data vykazují opak: Počet katolíků dnes ve světě činí cca 1,2 miliardy, zatímco před 50 lety to bylo pouze něco přes 500 milionů. A rok od roku toto číslo vzrůstá.

Ano, to je pravda, jenže zpráva agentury Kath.net 29.1., opírající se o výzkum Centra pro studium světového křesťanství v americkém Bostonu, uvádí ještě další, mnohem směrodatnější údaje: V uplynulém roce činil celkový počet všech křesťanů, hlásících se k nějaké konfesi, 1,6 miliard (nejsou započítáni ti, kteří se pokládají za tzv. „bezkonfesní křesťany“ bez vazby na nějakou denominaci). Z tohoto počtu však pravidelně navštěvuje bohoslužby pouhých 310 milionů, u katolíků je to zhruba 200-250 milionů.

A máme hned jiné číslo, reálné a méně povzbudivé: praktikujících katolíků je ve světě pouze něco přes 200 milionů. Statistiky o počtu katolíků na naší planetě, které každoročně publikuje vatikánská Annuale Pontificio, ve skutečnosti nic neříkají, neboť se opírají o počty těch, jejichž jména jsou zaznamenána v křestních matrikách, případně o státní údaje o procentuálním počtu občanů v dané zemi, již se formálně hlásí ke katolické konfesi. Dodejme, že v tradičně katolické Latinské Americe a v Africe mají rodiny velký počet dětí, které dávají pokřtít, což se samozřejmě do statistik o celkovém počtu katolíků ve světě promítne. Tato čísla ve skutečnosti  zahrnují i odpadlíky a pronásledovatele Církve, jestliže byli katolicky pokřtěni a jsou vedeni někde v nějaké matrice, zcela určitě jsou do toho započítáni i kubánský komunistický diktátor Fidel Castro se svým bratrem a nástupcem Raulem nebo španělský socialistický expremiér José Zapatero, známý protikatolický bojovník, obhájce potratů a sodomie. Tito byli pokřtěni v Katolické církvi, jsou tedy matrikově registrováni jako katolíci a na tom nic nemění ani jejich apostaze.

Sobotní citát – II

Potrat je dnes největším ničitelem míru. (…) Vždyť může-li matka zabít své dítě, co zabrání vám zabít mne a mně zabíjet vás?

bl. Tereza z Kalkaty

Pár výroků o potratech

Myslím, že neuškodí, když zde dám pár výroků o potratech, které mne zaujaly či které považuji za velmi dobré či extrémně důležité. Pokud vám na mysli přijdou nějaké další, na které jsem zapomněl, prosím, nestyďte se a klidně je hoďte do diskuse.

O askezi

Tento týden začalo Popeleční středou čtyřicetidenní postní období. Využijme této příhodné doby k malému zamyšlení nad askezí. V dnešní době i věřící chodící pravidelně do kostela zapomínají na předepsané posty a často ani nemají ponětí o tom, jaký mají smysl, takže to nebude marná věc.