Lex orandi, lex credendi

30/09/2010

Zamysleme se nad novým, antropocentrismem zavánějícím fenoménem v kruzích současné Církve. Mnoho kněží katechumenům a konvertitům, ale i znovu aktivním věřícím „od dětství“ představují nové modlitební techniky a formy zbožnosti. Klade se důraz na spontánnost, vlastní invenci, kreativitu v modlitbě  a jakousi nespecifikovatelnou přirozenost. Všechny uvedené přívlastky si dovedeme dobře představit jako přítomnou a aktivní součást vřelého přátelského vztahu mezi dvěma lidmi. Jako rovný s rovným ve své lidské přirozenosti a důstojnosti Božího tvora se lidé vzájemně nemusí chovat upjatě, strojeně, nebo se dokonce s nějakým modloslužebným obdivem upínat ke svému příteli. Zejména jedná-li se o dvě osoby stejného společenského postavení, kteří se dlouho a důvěrně znají. Číst zbytek příspěvku »


Jedna paní

10/04/2010

Podobno je naše vzdělanstvo jedné paní. Byla to milující matka svého jediného syna. Nic nezanedbávala ze svých mateřských povinností. Oči její byly přeplněny jeho obrazem, srdce její v něm nalézalo rozkoš a  potěšení. A byl to syn dobrý, sličný a ušlechtilý, který jí oplácel vděčností, oddaností a příchylností. I dobrá ta paní byla ušlechtilá, uznalá a vděčná. Modlila se, aby syn její prospíval na duchu i na těle, aby byl uchráněn od nebezpečí a neštěstí, a děkovala za vše, čeho se mu dostalo. Bůh, ke kterému se modlila, nemluvil snad skrze proroky a lidem se nezjevoval, ale za to ta dobrá paní asi nemohla. Modlila se upřímně, a to přece je to hlavní. Číst zbytek příspěvku »