Nepodjímejtež se správy duchovní tací, kdož svým životem neosvědčují, čemu se rozjímáním naučili

Sv. Řehoř I. Veliký

Jsouť i nejedni, kteří o předpisech duchovních přemítají s náležitou pečlivostí, avšak čeho postihli rozumem, po tom šlapou svým životem. Učí ve spěchu, čemu se nenaučili plněním, nýbrž rozjímáním; co však káží slovy, tomu se příčí svými mravy. Odtud to, že chodí-li pastýř po srázech, stádo za ním padá do propasti. Proto stěžuje si Pán u proroka do této politování hodné vědy pastýřů, řka: Když jste čistou vodu pili, ostatní nohama svýma zkalili jste; a ovce mé těmi věcmi, kteréž nohama vašima byly pošlapány, pásly se; a což nohy vaše zkalily, to pily. (Ezech. 34, 18-19)

Pastýři totiž pijí vodu nejčistčí, když nabírají ze studnic pravdy a správně ji pochopují. Tutéž však vodu nohama kaliti znamená, uváděti výsledky svatého rozjímání ve zmar špatným životem. Vodu pak jejich nohama zkalenou pijí ovce, když podřízení neplní toho, co slyšeli, nýbrž vesměs jen napodobují špatné příklady, které vidí. Poněvadž pak, když skutky ty je vedou k převrácenosti, po slovech žízní, pitím lokají bláto, jak z porušených studnic. Proto také psáno je u proroka: Osidlem ku pádu lidu mého jsou kněží špatní. (Os 5,1 a 9,8 dle smyslu) A opět o kněžích dí Pán u proroka: Učiněni jsou domu israelskému v úraz nepravosti. (Ezech. 44,12)

Apoštolská tradice (4): Učitelský úřad církve o tradici

Některé výroky učitelského úřadu byly již uvedeny výše, ale je užitečné uvést ještě tyto doklady o tom, jak církev vždy přijímala apoštolské tradice.

Sv. Štěpán I. (kolem roku 255) odmítl znovu křtít ty, kdo již byli pokřtěni heretiky, a použil přitom formulace „ať není nic nového zaváděno, leč co bylo předáno“[i].

Koncil chalcedonský (pátý ekumenický) v roce 451 svoje učení o dvojí přirozenosti Kristově začíná slovy „následujíc tudíž svaté otce“[ii]. II. sněm konstantinopolský v roce 553 vyznává víru danou Ježíšem Kristem svatým apoštolům, kterou tito hlásali v celém světě, „jak ji svatí otcové vyznávali a vykládali a předali svatým církvím a především, na které se shodly čtyři svaté sněmy“[iii].

Koncil lateránský v roce 649 vydává proti bludařům kánony zejména ohledně Trojice, vtělení; třináct z nich je uvedeno slovy: „Jestliže někdo podle svatých otců nevyznává[iv] …“, jiný pak odsuzuje toho, kdo podle zločinných heretiků proti učení otců vyznává jejich blud[v]. Kánon 17 odsuzuje toho, kdo podle svatých otců nevyzná jednotlivě a podle pravdy všechno, co je předáno a prohlašováno svatou, katolickou a apoštolskou církví Boží.[vi]

Ty nejlepší časy

František I.

Přiznám se, že nesdílím nadšení ze současného papeže. Důvodů je vícero – od jeho nešťastných a nepromyšlených výroků, které si vysloveně říkají o překrucování či kontroverzní výklady, po řadu jeho konkrétních (ne)činů. Denně se ptám, dal-li nám jej Bůh jako trest, či zda je možno u něj doufat v obrat k lepšímu. Ale faktem je, že si pomalu zvykám očekávat od něj to nejhorší.

Ten pesimistický postoj má každopádně jednu výhodu – člověk se s ním obvykle vyhne nepříjemným překvapením. Nicméně tentokrát jsem se mu nevyhnul. Ne, opravdu mne nenapadlo, že se od papeže dozvím, že „Církev si nikdy nestála tak dobře jako nyní…“. Tohle tvrzení je natolik v rozporu se zjevnou realitou, že by mne nikdy nenapadlo, že ho může papež veřejně vyslovit.

Krize církve: Jak by mohl mít katolík úctu k islámu?

Sv. František z Assisi

Moje srdce krvácí, když čtu blahopřání muslimům ke svátku Íd al-Fitr, které sepsal papež František I. A zároveň musím žasnout nad tím, že se papež ve své gratulaci odvolává zrovna na sv. Františka z Assisi, protože mi to připadá jako strašlivá drzost a zneužití tohoto světce. Máloco je totiž tak jisté, že sv. František by nikdy nic takového nenapsal – a ani nepodepsal…

Sv. František z Assisi byl totiž své víře věrný katolík, který neodděloval uměle víru a lásku, jako to občas nenápadně dělá dnešní papež. Byl sice „bratrem všech“, ale právě proto by nikdy nevyjádřil úctu falešnému náboženství (nota bene islámu, který je náboženstvím vyloženě antikřesťanským). Právě proto mu velice leželo na srdci přivedení muslimů ke katolické víře, právě proto riskoval svůj život, když se snažil obrátit egyptského sultána na křesťanství. (A nejde jen o toto, pořád se musím ptát, jak si vůbec mohl papež vybrat jméno podle sv. Františka z Assisi, když svými činy a výroky den co den popírá téměř vše, co tento velký světec dělal a považoval za důležité.)

Svatý stolec zahájil otevřený útok na tradiční katolíky

František I.

Rozličné tradičně katolické servery zveřejnily zprávu, že Svatý stolec vydal dokument, který explicitně zakazuje františkánům Neposkvrněné sloužit tradiční liturgii: podle dokumentu musí všichni jejich kněží sloužit NOM, tradiční liturgii mohou sloužit pouze výjimečně a s explicitním souhlasem příslušného ordináře. Tímto dokument defakto zbavuje kněží františkánů Neposkvrněné práv, které dává katolickým kněžím i laikům Summorum pontificum (více informací anglicky ZDE a polsky ZDE).

Rychle rostoucí františkáni Neposkvrněné s asi 130 kněžími až dosud jsou/byli druhým největším kanonicky regulérním společenstvím (hned po Kněžském bratrstvu sv. Petra) poskytujícím katolíkům tradiční liturgii. Ta u nich sice nebyla jedinou liturgií, byla však liturgií preferovanou.  Pokud nebudou moci tradiční liturgii dále sloužit, bude to znamenat obrovskou ztrátu pro tisíce tradičních katolíků a desítky řeholních komunit – obojí budou muset hledat tuto liturgii u jiných kněží. Pokud ovšem nějaké najdou.

Papežem zvolen kardinál Bergoglio

Kardinál Bergoglio (2008)

Konkláve skončilo překvapivě rychle, když již ve druhém dnu svého trvání posadilo na papežský trůn argentinského kardinála Bergoglia (* 1936), arcibiskupa Buenos Aires, který si zvolil jméno František. Několik základních informací o něm naleznete ZDE.

Modlete se za nastupujícího papeže i za Tradici, protože jestliže zásadně nezmění své postoje, čekají tradiční katolíky velice těžké časy. Neboť jestliže ve věcech přirozeného zákona se zřejmě drží katolických pozic, jeho postoj vůči Tradici a tradiční liturgii byl dosud (co se mi povedlo zjistit) vyloženě nepřátelský.

Ignác Pospíšil

Aktualizace

Doporučuji čtenářům tento velice fundovaný článek Michala Semína:

Přichází s Františkem I. i soumrak papežství a další vlna progresivně pojatých změn?

Stolec se uprázdnil

Včera ke 20:00 se odstoupením Benedikta XVI. uprázdnil Stolec sv. Petra a začalo období sedisvakance. Modleme se za odcházejícího papeže, za kardinály, aby volili moudře, a za papeže, který by dokázal správně vést církev bojující v časech současné katastrofální krize.

V této souvislosti upozorňuji na zajímavou iniciativu Adoptuj si kardinála, o níž v češtině informují třeba na Res Claritatis (ZDE). Já se zaregistroval a systém mi vygeneroval kardinála Rigaliho, emeritního arcibiskupa Filadelfie.

Celkem to vypadá jako dobrý nápad, nicméně neměli bychom kvůli němu rezignovat ani na výše zmíněné úmysly a sbor kardinálů jako celek.

Benedikt XVI. rezignuje

Benedikt XVI.

Papež Benedikt XVI. dnes nečekaně oznámil, že ze zdravotních důvodů a kvůli vysokému věku rezignuje na svůj úřad. Svatý stolec se uprázdní k 28. únoru 20:00 tohoto roku.

Rezignace papeže není příliš obvyklá, zatím k poslední došlo v 15. století, kdy v roce 1415 odstoupil Řehoř XII., aby vyřešil tzv. papežské schisma.

Modleme se za odcházejícího papeže i za to, aby se mu dostalo dobrého nástupce. Český překlad rezignačního prohlášení naleznete na stránkách Radia Vatikán. Další informace ZDE.

Ignác Pospíšil

Otče Petráčku, probuďte se!

Co mne nejvíce zaráží na textu otce Petráčka „Druhý vatikánský koncil – náčrt předběžné bilance“ (jakož i na dalších podobných textech nekritických ctitelů koncilu), je ochota autora přepisovat současnou hmatatelnou a nepřehlédnutelnou realitu. V článku otce Petráčka uhodí do očí hned několik těžko uvěřitelných úprav reality. S první se vypořádal článek Dr. Malého a čtenáři pod ním, když se zabývali tvrzením o propadu počtu věřících před koncilem a srovnali tehdejší situaci s mnohem zoufalejší situací dnešní. Já se zde dovolím podívat na další pochybné teze…

Jak byl smazán článek „S papežem proti homoherezi“

Koncem minulého týdne jsem byl několika svými čtenáři upozorněn na to, že Česká sekce Radia Vatikán smazala několikadílný článek „S papežem proti homoherezi“, který dříve opublikovala. Jelikož se článek zabýval velmi silným postavením, působením a šířením homolobby v dnešní církvi, okamžitě to vzbudilo u části věřících dojem, že právě viděli moc homolobby v praxi. Snažil jsem se tedy u šéfa České sekce Radia Vatikán zjistit, jak to bylo. Na opakovaný dotaz mi P. Milan Glaser SJ poskytl následující odpověď a povolil mi ji opublikovat. Naleznete ji níže.

Ignác Pospíšil