Na Pochodu pro život 2014

Ukončení pochodu u sv. Václava. Zleva: 1) apoštolský exarcha Mons. Ladislav Hučko 2) P. Pavel Maria Mayer OP 3) Mons. Andreas Laun OSFS, pomocný biskup salcburský 4) P. Jáchym Jaroslav Šimek, opat želivského kláštera

Letošní národní Pochod pro život navštívilo něco okolo 3 tisíc lidí. Předcházela mu panelová diskuse na téma „Perspektivy obnovy kultury života v naší zemi“ a hned tři mše svaté: hlavní celebroval u sv. Jiljí kardinál Duka, další římskokatolickou bohoslužbu celebroval u Jezulátka Mons. Andreas Laun OSFS a poslední, řeckokatolickou, celebroval u sv. Klimenta exarcha Hučko. A jak jsem to všechno viděl já?

Jelikož z Budějovic do Prahy je cesta dlouhá a já jsem se chtěl zúčastnit celého programu, nezbylo mi než vstávat už ve 3:30, abych se stihl vypravit a chytil vlak ve 4:57. Cesta proběhla bez problémů a bez potíží se mi podařilo nalézt i místo debaty v dominikánském klášteře. Čekání jsem zkrátil nejdříve tím, že jsem organizátorům pomohl s několika maličkostmi, a posléze diskusemi s ostatními čekajícími, kterým dominovala především dvě témata: zdravá výživa a biskup Bezák. Obávám se ale, že mé stravovací návyky i vysoce negativní názor na odvolaného arcibiskupa zůstaly nepoznamenány.

MKD oslavili patnácté narozeniny

Mladí křesťanští demokraté oslavili v pátek patnácté výročí svého založení. Oslavy zahájila v prostorách Senátu Parlamentu ČR konference na téma „Budoucnost křesťanské demokracie pohledem významných osobností křesťansko-konzervativní politiky“. Promluvili na ní Pavel Bělobrádek (předseda KDU-ČSL), Jiří Čunek (senátor KDU-ČSL), Jakub Kříž (bývalý předseda MKD), Roman Joch (Občanský institut) a Jiří Mallota (Hanns-Seidel-Stiftung). Po konferenci následovalo malé občerstvení v zázemí Senátu, které plynule přešlo v přátelské pobavení, a posléze se účastníci přesunuli do blízké restaurace.

Křesťanské hodnoty bez křesťanství?

„Já bych chtěl, abychom přestali být čistě křesťanskou stranou, ačkoli to mnoho našich členů nerado slyší. (…) Chtěl bych, abychom byli strana lidí, kteří křesťanské hodnoty vyznávají bez ohledu na to, zda jsou věřící, nebo ne.“ – Pavel Bělobrádek v rozhovoru pro Studenta.cz.

Nejzásadnější problém, který mám s Bělobrádkovou KDU-ČSL, je ten, že beze zbytku přejala filosofii celosvětově krachující „moderní křesťanské demokracie“, která vidí budoucnost v „otevřené moderní křesťanské straně“, která se neváže na konkrétní konfesi a nelpí na tom, aby všichni její členové byli křesťané (nebo nedej Bože dokonce křesťané dokonalí).

Je to filosofie postavená na několika zásadních omylech, chtělo by se říci, ale vzápětí se rozum tomu vzpírá uvěřit, protože nejde ani tak o omyly, jako spíše nesmysly – nesmysly natolik zjevné, že člověk nemůže uvěřit tomu, že se někdo může takto mýlit…

Levice a liberálové: V Evropské komisi nesmí sedět žádný křesťan ani konzervativec!

Tonio Borg

Před námi se rýsuje nová kauza typu „Rocco Buttiglione“. Levice i liberálové zahájili zuřivou kampaň proti maltskému kandidátovi na post komisaře Toniovi Borgovi, jehož názory jsou podle nich „nekompatibilní se zastáváním vysokého úřadu v EU“, resp. který je „nepřijatelný pro všechny nekonzervativce“. A jaké názory přivádějí liberálně-socialistické borce do varu? Pan Borg totiž obhajuje katolický a konzervativní pohled na rodinu a právo na život (podrobnosti anglicky ZDE).

Zkrátka a dobře Buttiglione přes kopírák: socialisté a liberálové dávají opět jasně najevo, že sice o komisi rozhoduje konzervativně-liberální koalice socialistů a lidovců, ovšem stále trvající podmínkou je, že i za konzervativce musí sedět v Evropské komisi socialisti, jejichž spojení s křesťanskou či konzervativní politikou je pouze formální…

Jako třeba rudá komisařka Redingová, které její pseudokatolictví ani slovo křesťanská v názvu rodné strany nikterak nebrání prosazovat radikálně socialistické a liberální přístupy k rodině i právu na život, samozřejmě včetně těch, na které křesťan nemůže ani pomyslet, natožpak je podporovat.

Pavel Bělobrádek: My opravdu, ale opravdu nejdeme s každým

Pavel Bělobrádek

Pan Bělobrádek, předseda KDU-ČSL, poskytl rozhovor pro ChristNet.cz, ve kterém hodnotí své předsednictví a vývoj KDU-ČSL v poslední době. Zajímavé je, jak mluví o tom, že se mu nepodařilo rozbít klišé, že lidovci jdou s každým. Problém je v tom, že to žádné klišé není a že lidovci pod vedením Bělobrádka opravdu jdou skoro s každým a křesťanství i křesťanskodemokratické ideály přitom letí do škarpy. Posuďte sami.

KDU-ČSL uzavřela v krajských volbách tři předvolební koalice se Stranou zelených a čtvrtá nevznikla jen z jediného důvodu, který ovšem nemá s křesťanskými ideály nic společného: podpora drancování Šumavy je pro jihočeské lidovce až příliš důležitý bod programu, aby se jí byli ochotni vzdát…

Nicméně pan Bělobrádek tvrdí, že bioetická témata nejsou na krajské úrovni důležitá. S tím sice nesouhlasím, ale OK, nechme to tentokrát být a podívejme se na úroveň senátní. Snad se shodneme, že Senát je úroveň celostátní a bioetické otázky se v něm probírají. Jakého to kvalitního kandidáta podpořila KDU-ČSL v okrese Chomutov?

Křesťané, nevolte lidovce!

Pavel Bělobrádek

Několik let jsem čekal, kdy z Pavla Bělobrádka něco konkrétního vypadne. Za jeho předsednictví se dlouho nic nedělo, pominu-li raketový start, při kterém sliboval zatočit s politickými sviněmi. Byl to nejspíš mladický úlet, jenž byl brzo zapomenut. I přes, páně Bělobrádkovo, dlouhotrvající mlčení a mlžení, jsem tomuto sympatickému muži přál, aby dorostl do pevného křesťanského politika a státníka.

Dnes jsem se tedy dočkal. Díky postkomunistickému Právu, jehož téměř nulová prodejnost v sobotu, kvůlivá televizní příloze, stoupá do finančně téměř soběstačných rozměrů, byl můj hlad, po předsedově rozjezdu, ukojen. Nevím, jak jiní, ale já procitl z naivního snu do kruté reality. Šéf KDU-ČSL se řádně a viditelně odkopal. Zcela jsem ztratil iluze o tom, že v tomto člověku dříme pravý obhájce konzervativních hodnot. Dny, strávené po boku bezpáteřních, věčných mudrlantů, milců pravdy, lásky a funkcí, nepochybně udělaly své. Bělobrádek tancuje, jak kontroverzní Kmentová píská, spolu s havlistou Pithartem slyší trávu růst, souznění s eurohujerskou Roithovou si raději ani nebudu domýšlet.