Tajné odškodnění

01/11/2013

Mravouka se v části pojednávající o spravedlnosti zabývá povinnostmi obou stran v rámci vzájemných vztahů (prodávající – kupující, zaměstnavatel – pracovník, stát – občan, věřitel – dlužník). Za podmínky, že poskytovatel nějakého plnění řádně koná, k čemu jest povinen, má nárok na odpovídající protiplnění, tedy prodávající na plnění v dohodnuté ceně, zaměstnanec na dohodnutou mzdu, stát na spravedlivě určené daně, věřitel na splacení dlužné částky v dohodnutém termínu. Pokud jedna strana v takovémto směnném vztahu neposkytuje to, k čemu jest povinna, může se druhá strana domáhat nápravy, a to i soudní cestou. Problém nastává, když na jedné straně existuje spravedlivý neuspokojený nárok, na druhé straně chybí vůle či možnost jej uspokojit a náprava legální cestou není možná, což může např. nastat z důvodu nedostatku důkazů o existenci spravedlivého nároku nebo z důvodu neexistence spravedlivých zákonů a reálné vymahatelnosti práva.

Morální theologie se v této souvislosti zabývá tajným odškodněním, které poškozený svémocně uplatní vůči povinnému a podmínkami jeho dovolenosti. Problém ještě ovlivňuje skutečnost, že často zákony takové tajné odškodnění kvalifikují jako nedovolené, případně i jako trestný čin (krádeže, neplacení daně), za který pachatel, pokud je usvědčen, je potrestán, ačkoli objektivně je v právu.

Nárok na odškodnění také v řadě zemí vyplývá ze skutečnosti, že stát mnoho občanů nespravedlivě zbavil majetku nebo jim způsobil jiná příkoří (např. věznění, nemožnost vykonávat práci v souladu s jejich kvalifikací), za které jim neposkytl odpovídající odškodnění. Pokud je zde právní kontinuita mezi jednotlivými režimy v rámci jednoho, pak takový nárok na odškodnění je oprávněný.   Číst zbytek příspěvku »

Reklamy

O vlivu a penězích

12/12/2011

Se smutným úžasem sleduji neuvěřitelné šílenství a nezodpovědnost, které zachvacují většinu evropských politiků. Zachraňujíce Evropskou unii a eurozónu (což ani náhodou není totéž, byť někteří sugerují opak) blábolí něco o tom, že nejsou alternativy a plány B. Člověk aby měl pocit, že bez EU Evropa zanikne. V tom masívním ohlupování lidí, které tito eurohujeři předvádějí, aby obhájili své neobhájitelné kroky, nejhlasitěji rezonují dva kolosální nesmysly, nad kterými bych se rád zastavil… Číst zbytek příspěvku »


Jaká pravicová vláda? Jaké reformy?

15/06/2011

Jsou chvíle, kdy se musím ptát, jestli to magické heslo „pravice“ neleze tak trochu některým katolíkům na mozek. Je prý třeba podržet pravicovou vládu. Je prý třeba podpořit nutné reformy, byť nedotažené. Nevycházím z úžasu. Ptám se: Jakou pravicovou vládu? A jaké reformy? Vždyť u nás nic takového není!

Pokud někdo hodlá podporovat pravicovost jako „hodnotovou pozici“, pak by si měl ujasnit, co to vlastně pravice je, a to v absolutní rovině, ne jako nějaké pofidérní místo někde napravo od něčeho (v ČR nejspíš i od výtahu).  V České republice vládnou tři strany, z nichž jedna se, pokud vím, za pravici nikdy ani neprohlašovala. Druhé dvě pak sice ano, ale tak nějak pořád nemohu pochopit, na základě čeho. Číst zbytek příspěvku »