Až příliš slušný pro Nobelovu cenu

Když objevíte příčinu celé obrovské skupiny poruch a nemocí a založíte nový lékařský obor, když dáte světu nové lékařské procedury a postupy, se kterými se bude ještě dvacet let po vaší smrti setkávat prakticky každý člověk civilizovaného světa,  je nanejvýš logické očekávat, že vám to vynese Nobelovu cenu za medicínu. A většinou to tak i funguje.

Nicméně dnes bych vám rád připomněl muže, který se z toho pravidla vymyká. Který tohle všechno dokázal, nicméně Nobelovu cenu nikdy nedostal z důvodu, který je tak obskurní, že by byl k smíchu, kdyby nebyl k pláči. Ten geniální lékař, který zemřel přesně před 20 lety, nedostal Nobelovu cenu, protože byl lepším člověkem než jeho kolegové. Byl prostě příliš slušný, příliš čestný a pouštěl si moc pusu a pero na špacír.

Sílící policejní šikana a zvůle v ČR

Ferdinand Peroutka, jr.

„Jó, strážníci za první republiky, to byli takoví dobráčtí fotři. Člověk k nim měl důvěru, a když potřeboval, vždycky mu pomohli,“ říkala moje tetička za komunismu. Z Veřejné bezpečnosti za komunistického režimu naopak šel strach. Nejen z uniformovaných „mlátiček“ nasazovaných proti pokojným manifestacím, ale i z civilních „bouchačů“, napadajících nekonformní občany podle vlastního uvážení.

Sám jsem se s jedním takovým těsně před sametovou revolucí setkal. Napadl mě pěstmi na pražském Jižním Městě, když jsem sbíral podpisy na protipotratovou petici. Byl to důstojník VB v civilu a před kontrolními orgány se později vymlouval, že byl nervózní ze studia na zvýšení policejní kvalifikace. Jeho omluvu jsem tenkrát přijal a na potrestání netrval.

Před 50 lety vyšla encyklika Pacem in terris

Přesně před 50 lety (11. dubna 1963) vyšla sociální encyklika Jana XXIII. Pacem in terris.

Již jednou jsem se na těchto stránkách o této encyklice obšírněji zmiňoval, v článku Bratrství práva a povinnosti, v němž jsem se zmiňoval i o velice zásadní dezinterpretaci této encykliky v médiích. Musím říci, že za ty skoro čtyři roky se nic nezměnilo a tyto nářky jsou stále aktuální. Koneckonců, stačí se podívat na ChristNet na příspěvek, v němž toto výročí připomínají. Slovo povinnost tam nenajdete…

Bratrství práva a povinnosti

Západní svět upadá. Je to nepřehlédnutelné a děsivě rychlé. Ptáme-li se proč se tak děje, v odpovědích často létají slova jako lhostejnost, lenost, nezodpovědnost, egoismus… To ale není skutečná odpověď.

Převažující životní filosofie současného odkřesťanštělého Západu skutečně přetéká těmito nectnostmi v míře už dlouho nevídané, ale to má svůj kořen v místě, kde se západní společnost odtrhla od křesťanství tím nejzásadnějším způsobem, když odmítla křesťanské pojetí práva a povinnosti.

A co je nejtragičtější: tato odkřesťanštěná společnost nejenže logicky a nevyhnutelně destruuje sama sebe, ale poškozuje i církev jako funkční společenství tím, že i ty své členy, kteří pocházejí z křesťanské minority, indoktrinuje svým nekřesťanským přístupem k právům a povinnostem.