Sexuální a reprodukční práva

Stoupenci potratů a volného sexu užívají termín „sexuální a reprodukční práva“ k obhajobě svých nemorálních postojů a snaží se vnutit své pojetí společnosti. Jejich pojetí uvádí dokument „Charta sexuálnych a reprodukčných práv IPPF“[1], jenž v některých bodech překračuje tuto tématiku, což je ale nepodstatné pro další text tohoto článku. Dokument sice hovoří o právu na život, ale omezuje ho na všechny lidské bytosti, které se narodily, tedy ještě nenarozeným nepřiznává toto právo. Stojí v něm: „Každý má právo svobodně využívat a kontrolovat svůj sexuální a reprodukční život“ (s přiměřeným ohledem na práva druhých) a „Každý má právo na ochranu před vynuceným těhotenstvím, sterilizaci nebo potratem.“ Jinými slovy Společnosti pro plánované rodičovství jde o právo na sex bez omezení a potrat, což je výslovně uvedeno i ve větě: „Všechny ženy mají právo samostatně se rozhodovat o reprodukčních možnostech, včetně možnosti bezpečného potratu.“ Dále pak „Každý má právo na svobodu myšleni a projevu v souvislosti so svým sexuálním a reprodukčním životem;“ jinak řečeno každý může volně šířit uznávání jakýchkoli zvrhlostí, jako jsou sodomie, antikoncepce, potraty, umělé oplodnění. Z „Každý má právo na ochranu před restriktivním výkladem náboženských textů“ vyplývá, že je tu právo na to nebýt obtěžován od druhých např. odkazem na přikázání „Nesesmilníš“ či „Nepožádáš manželsky bližního svého“, neboť to jsou přece restriktivní (tj. omezující) texty. Dokument dále uvádí právo „na přístup k  bezpečným, účinným a přijatelným metodám kontroly porodnosti,“ neboli právo na to, je-li nemajetný, obdržet zdarma antikoncepční prostředky. Dokument dále uvádí právo každého „se rozhodnout, zda využije služby a které metody antikoncepce využije.“

Zneklidňující zprávy z Německa

Kardinál Meisner

Němečtí biskupové včera následovali rozhodnutí kolínského arcibiskupa kardinála Meisnera, když se usnesli, že německé katolické nemocnice budou moci rozdávat znásilněným ženám tzv. „pilulku po“. Zároveň však dodali, že je možno použít jen takové preparáty, u nichž je možno vyloučit riziko „abortivních účinků“ (konkrétně vyloučit, že prostředek namísto zabránění oplodnění zabije oplodněné vajíčko – kupř. tím, že mu zabrání uhnízdit se v děloze). Zní to krásně, ale bohužel to má minimálně jednu zásadní vadu…

Vím, že i celá řada morálních teologů věrných katolické víře a Magisteriu zastává přesvědčení, že v případě znásilnění je možno užít i prostředky s antikoncepčním účinkem, je-li možné vyloučit účinek abortivní. Chápou to ne jako nějakou antikoncepci, ale jako součást legitimního práva ženy na sebeobranu proti znásilnění. Rád bych s tímto postojem souhlasil, nicméně připadá mi, že jde už o téma příliš složité, a vím, že se na tom teologové neshodnou, takže se k tomu jako amatér nechci vyjadřovat. Nicméně je tu ještě jeden problém, mnohem závažnější…

Tichá apostaze i ve věci potratů?

Dr. Radomír Malý

Od Druhého vatikánského koncilu jsme svědky toho, co nazývají nejen tradiční katolíci, ale i oba poslední papežové, „tichou apostazí“. Ta se projevuje nejen nenápadným opouštěním návštěvy bohoslužeb a účasti na svátostech, ale i mlčením na téma hříchu. To není jen záležitostí věřících, ale i duchovních, často vysoce postavených. Tak se nám v Církvi prakticky téměř vytratila nauka o hříšnosti mimomanželského sexu. Je sice pravdou, že papež nebo jiný hodnostář kurie to tu a tam připomene, jinak ale se na katolických školách běžně vyučuje, že toto dnes už hříchem není, když se ti dva „mají rádi“….

Polanski patří do basy

Jsou věci, nad kterými může člověk plakat nebo se smát. Případ Romana Polanského poskytuje materiálu co hrdlo ráčí pro obě možnosti. K pláči nutí člověka pohled na naprosto zničenou morálku evropské společnosti a především evropského filmového světa, který se skrze film a televizi bohužel stále ještě významně podílí na výchově lidí. K smíchu pak člověka může přivést pokřivený metr evropských médií, který je natolik nepřehlédnutelný, že už nic jiného než smích vzbudit nemůže.

Potrat jako druhé znásilnění

Dostane-li se potratář do úzkých, když argumenty docházejí a on už i přiznal, že potrat je vlastně hodně špatná věc, instinktivně se snaží zahrát na city a neomylně hmátne po příkladech, kdy přece „každý slušný člověk“ musí uznat, že potrat musí být povolen. Jako první se nabízí případy početí ze znásilnění. Pomiňme teď fakt, že drtivá většina žen, které jdou na potrat, nepočala při znásilnění, a soustřeďme se jen na podstatu tohoto specifického dilematu.

Biskup chudých

Před 65 lety, 30. března 1945, byl zrovna Velký pátek a město Győr, u nás známé též pod jménem Ráb, zažívalo velkou změnu. Vstupovala do něj Rudá armáda. Pro některé přicházelo osvobození, pro další výměna utlačovatelů. A pro další čas utrpení a mučednictví.