„Nič ma nezastraší, ani vietor, čo prihnal husté mraky, lebo to bude iba okamih. Moja dôvera rastie, lebo viem, že za mrakmi je moje milované Slnko.“
Dnes je 31. července a Církev slaví mimo jiné i svátek sv. Ignáce z Loyoly, zakladatele jezuitského řádu. Nicméně jakkoliv známý a významný je tento světec, na článek si bude muset počkat do příštího roku, kdy to koneckonců bude i vhodnější, neb jeho výročí bude kulatější. Přednost dostane jiná světice, či přesněji blahoslavená, neboť má rovněž svátek, její výročí je kulatější a můj křestní patron byl navíc dokonalý gentleman, takže by jí určitě dal přednost, i kdyby měl všechny výhody na své straně…
Bl. Zdenka Cecília Schelingová
Před 55 lety vydechla v nemocnici v Trnavě naposled milosrdná sestra Zdenka Cecília Schelingová (1916-1955). Připomeňme si dnes její památku, neboť vzpomínka na ni by rozhodně neměla zapadnout. Příkladem nám může být v mnohém. Obětavosti, hluboké víře v Boha i odvaze a klidu, s nímž přijala své mučednictví.
Téměř všichni slyšeli o Miladě Horákové. Téměř všichni vědí i proč je tak známá – jako jediná žena popravená v politických procesech. Je to pravda, ale vyhněme se omylu: Milada Horáková sice byla jedinou popravenou, ale rozhodně nebyla jedinou zavražděnou. Českoslovenští komunisté zavraždili přímo či nepřímo desítky žen, z nichž některé utýrali za použití metod, nad kterými by se obrátil žaludek nejednomu středověkému katovi. Bylo by asi těžké rozhodnout, kdo měl „horší smrt“ – sv. Vavřinec upečený na roštu, nebo bl. Zdenka, pomalu zavražděná skrze úmyslné znemožnění léčby rakoviny?
Nedejme se mýlit zdánlivým klidem doby. Někteří komunističtí vrahové stále žijí mezi námi. A mnoho-li dětí měli, které se jistě snažili vychovat v tom správném duchu? Staří křesťané se mnohdy těšili na mučednickou smrt. Co lepšího by mohlo křesťana potkat? My jsme pohodlní a zdegenerovaní, drtivá většina z nás by se bez mučednictví ráda obešla. Přesto se ale vyplatí nedělat si iluze o klidu doby a lepším světě. Lidstvo je dnes ještě zkaženější, než bylo za časů Krista, a nemálo maniaků se jen třese na svou příležitost. Sestra Zdenka je jistě mimořádný vzor, jak takovou dobu přestát a se ctí předstoupit před tvář Boží. A dostaneme-li se někdy do situace, kdy budeme potřebovat více odvahy, než bude aktuálně na skladě, vzpomínka na ni a její přímluva nám jistě dodají nějakou další.
Duše a hvězdy 
Vyšlo i na iDnesáckém blogu
http://ignacpospisil.blog.idnes.cz/c/149106/Za-mraky-je-moje-milovane-Slunce.html
Vše nejlepší k svátku Ignácovi!
„Lidstvo je dnes ještě zkaženější, než bylo za časů Krista…“
Opravdu? Proč si to myslíte?
„a nemálo maniaků se jen třese na svou příležitost“
Vy nebo ti druzí…potřebujete nás
Ale tuhle část věty nemůžete myslet vážně: „Lidstvo je dnes ještě zkaženější, než bylo za časů Krista“… o Krista tu nejde, ale když napíšete, že třeba Josef Novák je takový nebo makový tak je to subjektivní, ale máte právo vyslovit hodnocení nad Josefem Novákem, ale soudit Lidstvo? No alespon člověk nemusí mít obavu, že se ve vašem katolickém světě neupíchne, jenom jestli se vám to někdy podaří. Držím vám palce.
Jestli je lidstvo dnes zkaženější či ne, to není otázkou subjektivní. Lze ji zodpovědět jen na základě objektivního hodnocení, kolik skutečného dobra v lidstvu dnes vládne. Dobro je božská kvalita a jen Bůh je skutečně dobrý. Vidíme-li to v těchto proporcích, tak obecná apostaze lidstva i katolíků jasně ukazuje, že lidstvo je velmi vzdáleno Bohu (Bohu, který se zjevil a zjevuje se jen skrze Katolickou církev a nauku) a tedy dobru samotnému. Ano, lze říci, že lidstvo jen na tom mnohem hůře, vzhledem k dobru, než bylo kdy v křesťansných dějinách. Samozřejmě pokoncilní katolíci mají v popisu práce lhát sobě samým a být tzv. pozitivně otevření světu, tudíž nikoho zde nepřekvapuje, že je takové hodnocení jejich oblíbeného ducha světa, jaksi pobuřuje. O nevěřících a elementárních bludařích netřeba hovořit.