Katolický volič: Další strašné volby

Jean-Claude Juncker, kandidát lidovců na předsedu Komise. Pomohl zlegalizovat euthanasii v Lucembursku.

V pátek a sobotu 23. a 24. května 2014 nás čekají volby do Europarlamentu. Přestože jeho moc je ve srovnání s Radou ministrů a Evropskou komisí mnohem menší, než by člověk čekal, je Evropský parlament nesmírně důležitý, protože pro spoustu rozhodnutí Komise je třeba jeho souhlas (a konec konců Europarlament schvaluje Komisi samu). Není tedy vůbec jedno, kdo v něm bude sedět a nás reprezentovat. Bohužel, ani tentokrát nejsou vyhlídky vůbec dobré a není ani moc z čeho vybírat.

Myslím, že z globálního pohledu nejlépe situaci vystihuje debata potenciálních předsedů Komise, kterou jsme mohli shlédnout v televizi. Sešlo se jich tam pět. Bohužel mezi nimi nebyl ani jeden, o němž by mohl slušný a příčetný člověk uvažovat, aniž by přitom nebezpečně pokoušel svůj dávivý reflex. Všechno nejen eurohujeři a „progresivisté“, ale rovnou otevření stoupenci destruktivních myšlenek a ideologií, veřejní podporovatelé zla.

Nacistická agitka jako odborný text

Není to dlouho, co jsem se pozastavoval nad špatnou úrovní hodnocení vědy na příkladu prací Tomáše Halíka, které se, byť s vědou nemají nic společného, ocitly v Rejstříku informací o výsledcích (RIV) a na základě toho byly finančně ohodnoceny. Nedávno jsem byl upozorněn na příklad tak otřesný, že celá Halíkova kauza je proti tomu prkotina. V Časopise zdravotnického práva a bioetiky vyšel článek Miroslava Mitlöhnera „K právním a etickým problémům spojeným s narozením těžce malformovaného jedince“, který pravděpodobně představuje doposud to nejhorší, s čím jsem se v oblasti vědeckého publikování setkal.

Jeďte podpořit právo na život!

Pochod pro život 2009

V sobotu 29. března 2014 se v Praze uskuteční XIV. národní Pochod pro život (ofic. stránky ZDE, facebooková stránka ZDE). Počasí má být narozdíl od studenovětrného loňského dějství příznivé, takže prosím neváhejte a přijďte podpořit právo na život v celé jeho šíři, přijďte vyjádřit svůj nesouhlas s vražděním uměle vyvolanými potraty a euthanasií.

Vlastnímu pochodu bude předcházet panelová diskuse na téma „Perspektivy obnovy kultury života v naší zemi“, která začne v 9:00 v dominikánském klášteře. Diskuse se mají zúčastnit psychoterapeutka  Ilona Burdová, poslankyně Nina Nováková, překladatelka Alena Povolná, filosof Jiří Fuchs, minoritský provinciál Bogdan Sikora, Radim Ucháč, prezident Hnutí Pro život ČR, a politický komentátor Matyáš Zrno. Moderovat bude Zdeňka Rybová. K účasti na diskusi je třeba se předem přihlásit (info@prolife.cz).

Rusko může zakázat adopce do Belgie

„Společnost, která oficiálně upřednostňuje vraždění dětí, je nezdravá.“ (prohlášení ruských poslanců)

Četní ruští poslanci, úředníci i obhájci lidských práv požadují zákaz adopcí ruských dětí do Belgie. Důvodem je pro ně fakt, že Belgie nedávno schválila euthanasii u dětí bez omezení věku (která pochopitelně v některých případech ani nevyžaduje informovaný souhlas dotčeného dítěte), z kteréhožto důvodu už nelze tuto zemi považovat za dostatečně bezpečnou, zejména pak v případě dětí nějak postižených.

Zmíněné požadavky mají poměrně slušnou šanci na úspěch, neboť Rusko je ve věci ochrany dětí velmi konzistentní a dlouhodobě se snaží dbát na to, aby u dětí adoptovaných do zahraničí existovaly záruky příznivých životních podmínek, a jeho politika v posledních letech poskytuje pro takový zákaz vícero precedentů:

První pochod „Odvahu k životu“ v Českých Budějovicích

Pochod na náměstí P. O. II.
(foto: Kateřina Kubíková)

V sobotu 15. března 2014 se v Českých Budějovicích uskutečnil první pochod „Odvahu k životu“. Ten je, společně s dalšími lokálními pro-life pochody, které se pravidelně vícekrát za rok konají i v dalších městech (Praha, Brno, Jihlava, Plzeň a Olomouc), doplňkem celonárodního „Pochodu pro život“, jenž se od roku 2001 pravidelně koná v Praze. Hlavní organizátorem českobudějovické akce byl Lukáš Krutský z Vyššího Brodu. Cílem bylo upozornit na zlo potratů, které jsou rozšířené a zákony legalizované v české (a ve většině evropské) společnosti, ovlivněné hédonismem a relativismem. Ve skutečnosti jde o zabíjení nenarozených dětí.

Papež Jan Pavel II. v encyklice Evangelium vitae z roku 1995 mimo jiné jednoznačně konstatoval, že „potrat a eutanázie jsou zločiny, které žádný lidský zákon nemůže ospravedlnit“. Největší počet potratů byl v České (tehdy federativní) republice zaznamenán roku 1990, za tento rok jich bylo napočteno celkem 110.000. V roce 2013 to bylo 23.000 interrupcí. Jen v Českých Budějovicích je každým rokem v nemocnici zabito téměř 500 nenarozených. Učení katolické církve říká, že katolíci nemohou a nesmí souhlasit s nespravedlivými zákony a nejsou ani povinni takové zákony poslouchat. Toto vyjádřil v jednom ze svých nedávných kázání i emeritní českobudějovický biskup Jiří Paďour.

Času již nezbývá

Pronásledování křesťanů v Německu: rodiče osmi dětí Eugen a Louisa Martensovi dostali oba den vězení za to, že se jejich dcera odmítla zúčastnit dvou hodin hluboce amorální sexuální výchovy a oni ji v tom podpořili. Tento osud již potkal v Německu desítky křesťanských rodičů.

Winston Churchill nepatří zrovna mezi mé oblíbence. Pravda, byl to vynikající řečník a showman a měl kuráž, na druhé straně byl i diletantem, který napáchal obrovské škody svými nekompetentními zásahy do vedení bojových operací, a taky cynikem, který si až příliš často a svévolně sám určoval, co je a co není morální, jak se mu to zrovna hodilo.

Nicméně nyní ocituji jeden z jeho nejslavnějších (a nejgeniálnějších) výroků, který se navíc vztahuje k českým dějinám. Churchill v něm zhodnotil Chamberlaineho politiku apassementu a předevím její nejkontroverznější a nejhořčí plod – Mnichovskou dohodu: „Británie a Francie měly na vybranou mezi válkou a hanbou. Zvolily si hanbu. A budou mít válku.“

Proč tu ten výrok cituji? Protože dle mého skromného soudu má nadčasovou platnost. Není jen reakcí na konkrétní ostudnou událost a obrovský omyl britských a francouzských politiků, ale zároveň perfektně vystihuje logiku určité varianty zásadních politických a ideových střetů. Že v určitých střetech určité typy ústupků válku naopak přibližují a bez jakékoliv protihodnoty zásadně poškodí stranu, která je udělala. A tak dnes již zdánlivě neaktuální výrok zůstává aktuálním a nadčasový, protože pokud budeme chtít, můžeme ho snadno aktualizovat tím, že Francii a Británii nahradíme někým jiným. A on bude stále platit a geniálně vystihovat situaci. Zkusíme to?

„Katolíci měli na vybranou mezi válkou a hanbou. Zvolili si hanbu. A budou mít válku.“ Tak co? Sedí to? Asi moc ne. Ta poslední věta si budoucí čas nezaslouží, protože válka už dávno běží, někde v rovině kulturní, jinde již i v podobě navýsost krvavé, byť mnozí katolíci (a možná dokonce jejich velká většina) se doposud tváří, že se nic neděje…

Křesťanský volič a národní demokraté

David Hibsch

V minulých týdnech na naší politické scéně vykrystalizovala nová euroskeptická strana NE Bruselu – Národní demokracie (ND). I když spíše by se dalo říci staronová, neboť jde o následovnici (převtělení) strany Právo a spravedlnost. Změnila však nejen jméno, ale i vedení, vystupování a (částečně) i ideologii, takže je spíše stranou novou, než jen trochu pozměněnou. Klíčová otázka zní: Máme se my, konzervativní/křesťanští euroskeptici, z toho radovat?

Konzervativní euroskeptičtí voliči mají již dlouho jeden zásadní problém – nemají v eurovolbách koho volit. Přitom dnes, po tom, co „eurooptimistické“ strany předvedly za ukrajinské krize, se potřeba přijatelné euroskeptické strany jeví čím dál naléhavější, neboť eurohujerismus je, jak nám teď bylo názorně oddemonstrováno, neoddělitelně spojen s politikou, kterou slušný člověk podporovat nemůže.

Nová strana by snad mohla být zvažovatelnou alternativou, nicméně není to tak jednoduché, protože nový subjekt má přes svá velká pozitiva (program, někteří kandidáti do Europarlamentu) i četné a velké slabiny, které se nedají jen tak přehlédnout…

To nejdůležitější v roce 2014

Jiří Dienstbier ml.

Stojíme na začátku nového roku a přihlížíme formování nové vlády. Vyhlídky jsou neradostné – navrhovaná podoba vlády vypadá příšerně, nás katolíky v ní (a vlastně ani v Parlamentu) fakticky nikdo nezastupuje a ty nejdůležitější posty obsazují ti nejhorší možní lidé…

Má-li tento rok přinést vůbec něco dobrého, je zapotřebí, aby křesťanští voliči konečně začali věnovat pozornost tomu, co politici dělají (a především ti, co se tváří, že zastupují křesťanské hodnoty). Aby si ujasnili, co je důležité, aby aktivně tlačili politiky a média, aby v těch důležitých věcech podporovali a prosazovali ta správná rozhodnutí. A aby už nikdy a za žádných okolností nevolili ty zákonodárce, co je zklamou.

Michal Semín: Hnutí pro-life, Katolická církev a média

Druhou přednášku na Vyšebrodském pro-life víkendu měl ředitel Institutu sv. Josefa Michal Semín na téma Cíle hnutí pro-life a jejich obhajoba a prosazování v Katolické církvi, médiích i ve světě. Připomněl přitom, že cesta k úspěchu hnutí pro-life vede přes obnovení svrchovanosti Kristovy vlády nad světem.

Přednáška to byla zajímavá a pro některé katolíky snad i do jisté míry kontroverzní, protože se mimo jiné dotkla i neutěšeného stavu Katolické církve a jejích skandálů a nedostatečného nasazení v této tak zásadní oblasti.

Velmi zajímavá byla i úvaha přednášejícího o tom, kde je příčina úspěšnosti heterodoxních názorů na zásadní otázky morálky v současném církevní prostředí, a následná diskuse. Doporučuji…

Pochlapili se lidovci?

Takřka v celé polistopadové éře jsme byli u KDU-ČSL svědky nedůstojných a morálně sporných kompromisů, které straně, jež nese název „křesťanská“ a opírá se zejména o hlasy katolických voličů, nedělaly dobrou pověst. Tím spíše potom potěší náznak obratu, který vedení této partaje vyslalo veřejnosti oznámením, že není v jednáních o možné koaliční vládě s ČSSD a ANO ochotno ustoupit ani o píď ze svého stanoviska k církevním restitucím – a to i za tu cenu, že by KDU-ČSL nebyla ve vládě. Případná koalice ČSSD a ANO by tak musela hledat podporu u Okamurova Úsvitu.