Setkání v Bělči

Při nedělní mši byla obsazena i předsíň.

Uplynulý víkend jsem strávil v Bělči, kde proběhlo setkání přátel Institutu sv. Josefa, časopisu Te Deum a Kněžského bratrstva sv. Pia X. V tomto příspěvku bych si dovolil trochu o této akci poreferovat, nicméně zdržím se podrobnějších popisů přednášek: jednak je Institut sv. Josefa časem zveřejní, jednak jejich poměrně podrobné výtahy naleznete v konkurenčním popisu setkání z klávesnice Ney Brkičové. Tak proč to zdvojovat.

Setkání se letos uskutečnilo v Bělči v „areálu Jana Ámose Komenského“, který patří evangelíkům. Přiznám se, že jsem si tu zajímavou ironii řádně vychutnával…

Immaculata

Básně o Matce Boží napsala Nea Marie Brkičová.

Ticho

Ve čtvrté adventní neděli se společně s básněmi Ney Marie Brkičové a Václava Renče zamyslíme nad tím, zda jsme během adventní doby svá srdce dokázali udržet u Boha a Jeho záležitostí, nebo spíše u lpění na tomto světe a ve vězení jeho osidel.

Děti Marie

Krása modlitby k Panně Marii (a každého vroucího vztahu mezi Bohem a člověkem) spočívá mimojiné v tom, že je dostupná každému, bez ohledu na jeho věk, postavení, vzdělání a úspěch ve světě. Nejprostší katolická matka nebo babička může „prolomit“ nebesa mnohem účinněji a spolehlivěji, než vlažný kněz nebo příliš ctižádostivý učenec, který mariánskou úctou opovrhuje. Básně o důvěře k Nebeské matce napsali Francois Villon a Nea Marie Brkičová.

Naděje

Básně o různých podobách naděje napsala Nea Marie Brkičová.

Studánka

O Panně Marii toho nikdy nebude napsáno příliš. Úchvatnost tohoto mistrovského díla Stvořitele stojí za to, aby byla neustále připomínána, neustále chválena, věčně velebena. Zvláště ve chvílích nebezpečí se k nám tato přívětivá ochránkyně sklání s velkou laskavostí a posilou. První text je dílem Tomáše Hameta, druhý napsala Nea Marie Brkičová.

Člověk v sobě

V tomto světě jasně cítíme omezení a nesvobodu, která  plyne z toho, že jsme pouze na cestě, spoutáni smrtelností, slabostí a útoky zlého. Bůh nám však dává ve chvílích své milosti i zde poznat předchuť budoucí Slávy v Jeho Království, nebráníme-li se. Někdy je tou nějvětší překážkou, která nám brání dojít k Pravdě, právě naše vlastní spletité a tvrdohlavé já. Básně napsal Ivan Diviš  a Nea Marie  Brkičová.

Matka

Matka je  velmi důležitá osoba v životě každého z nás. Pán Bůh byl tak dobrotivý a plný pochopení pro naši slabost a bázlivost v  tomto světě, že nám zanechal tu svoji, která bude vždycky přítomna a naslouchající, s otevřenou  náručí pro všechny, kteří se utíkají pod Její ochranu. Jako jsou malé děti důvěřivé a zcela závislé na svých pozemských matkách, buďme i my plni důvěry v Matku nebeskou. Básně napsal Bohuslav Reynek  a Nea Marie Brkičová.

Utrpení Krista

Postní doba je skutečně dobrou příležitosti k rozjímání, kým je pro nás Pán Ježíš Kristus. Jakou roli hraje v našem životě? Jakým způsobem se naše přináležitost k  Němu projevuje? Nejdojemnější scénou a nejvíce usvědčujícím okamžikem pro nás je Jeho osamělé bdění v Getsemanské zahradě. Okamžik bdění s Kristem není pro nás nadobro ztracen – ještě stále si můžeme vybrat, zda Ho necháme třást se a potit úzkostí samotného, nebo přidáme trochu ze svého času a zálib pro setrvávání jenom v Jeho společnosti. Básně napsala Nea Marie Brkičová a Bohuslav Reynek.

Krása

Kde je Bůh, tam je krása. Není třeba se obávat nedostatku příjemných a lákavých výjevů, když se rozhodneme přijmout cestu Páně i s její nepohodlnou stránkou – holým a suchým dřevem kříže, které někdy umí zatlačit tam, kde bychom to chtěli snášet nejméně ochotně. Za vším tím umučeným, ztrápeným a pro naše hříchy ukřižovaným na nás hledí navždy věrná a nadevše krásná Božská Tvář.

U JIZERY

Jaroslavu Durychovi

Jak krásný je ten kopuletý křemenový val

proti ledům! Také řeka pod ním jako já

jej starodávně obdivuje,

je všechna od sebe, a když neví,

jak a k čemu jej přirovnat: zrcadlí jej prostě.

Srovnán s těmito balvany, nezhanobenými člověkem,

krutý byl osud náhrobních kamenů a oltářních desk…

Dnes ovšem lámou kámen jenom na žaláře…

KRÁSA BEZ RADOSTI

Naše smrtelnost je ustavičná. Není chvíle,

která by nám vyvrátila,

že jsme stále v pokušení a že mu stále podléháme,

takže i krása je nesmyslná,

protože je to krása bez radosti…

Jsme zlí… Byli bychom tak zlí

kdybychom byli bez svědků?

*

Zdroj: HOLAN, Vladimír. Les bez stromů. BBART:  Praha, 2002. ISBN 80-7257-735-2.