Omluva ženám všem

David Hibsch

Když dnešní žena zaslechne slovo POTRAT, GENOCIDA NENAROZENÝCH či VRAŽDA NENAROZENÝCH DĚTÍ, většinou se naježí. Okamžitě se domnívá, že je na ní útočeno, zvlášť když některý z těchto pojmů užije muž. Je přesvědčena, že muž k tomu nemá co říci, ba přímo říct nesmí. Proč je tomu tak? Současné ženy totiž považují rozhodnutí o bytí a nebytí svých dětí za projev své svrchované individuální svobody. Kde na to přišly a mají to vůbec ze své hlavy?

Vždy v dějinách existovala snaha oddělit sexualitu od zodpovědnosti. Po celé dějiny rovněž existuje snaha učinit z ženy příležitostný sexuální objekt a bohužel ženy jsou tuto roli dokonce ochotné akceptovat. Toho si v minulosti někdo všiml. Všimli si toho opět muži a zanesli to do svého velkého plánu revolučních celospolečenských změn. Samozřejmě vždy existoval i zcela opačný přístup. Existovali totiž i muži, kteří viděli v ženě krásnou bytost obdařenou schopností přivést na svět nového člověka a chtěli o ni pečovat a být jí jistotou. V dobách osvícenství a během 19. století však zesílil tlak určitých mužů na ženy ve smyslu, že by bylo vlastně lépe i oboustranně výhodné kdyby manželství, mateřství a rodinu nebraly příliš vážně. Proč? Zaprvé někteří muži chtěli svévolně užívat sex bez odpovědnosti, ale byla zde rovněž skupina vlivných mužů, kteří sledovali mnohem „vyšší“ cíl. Právě tito muži chtěli a stále chtějí změnit svět. K dosažení těchto změn potřebují redukovat lidstvo, zlikvidovat rodinu jako ustavující jednotku společnosti a získat absolutní ideový vliv na výchovu dětí (školství). Tyto své vize potřebovali prodat jako „dobro“, tedy jako projev osvobození člověka od tzv. dogmat.

Jak by měla vypadat konzervativní politika

Dopředu musím avizovat, že nehodlám propagovat podobu pravicové, konzervativní strany, kterou nám dvacet let předvádí ODS a její nepovedené dvojče TOP 09. Zvláště se musím distancovat od slovního spojení liberálně-konzervativní, které se asi běžnému diváku televize vybaví při vyslovení pojmu pravicová politika. Že jde o protimluv, nám před pár dny názorně předvedli dva zástupci obou táborů, pánové Hájek a Pajonk. Zatímco prvně jmenovaný pojmenoval věcně a fundamentálně rodinu jako společenství muže a ženy, druhý trval na tom, že do soukromých vztahů nikomu nic není, a že tedy nechť klidně spolu žijí dva homosexuálové. Pravdu, nijak nezasahující do práv jiných, měli v podstatě oba. Nebýt ovšem státních garancí ve věcech zákonných práv a povinností rodiny. Jelikož je v poslední době rodinné právo zevrubně redefinováno, i neškodný a v zásadě správný liberální názor na soužití dvou lidí je tím znehodnocen do té míry, v jakém stádiu je destrukce posvátného svazku manželského.

Konzervativní paternalismus jako slepá ulička

Po roce 1989 se nám, žel Bohu, rozvinula správa věcí veřejných jen a pouze levicovým směrem. Z důvodů, dodnes nevyjasněných, nebyl učiněn rázný soud nad komunistickými zločinci; soudruzi v KSČ i ti bývalí ve stranách ostatních měli nadále možnost ovlivňovat chod společnosti. V ekonomické sféře to bylo ještě markantnější. Vzpomínám na nesmyslná výběrová řízení z roku 1990, ve kterých se hledalo spousta nových ředitelů do podniků. Hlavní podmínkou v nich byla manažerská praxe minimálně pět let.

Jakoby se zde, relativně velmi rychle, vysublimoval demokratický systém, ve kterém se střídají u moci pravice a levice. Mám na mysli strany ODS a ČSSD. Že šlo ve skutečnosti o dvě varianty téhož dokládají nespočetné koalice na komunální úrovni a též, jako vejce vejci si podobny, mnohé finanční skandály. Na celostátní úrovni to dokonce někdy zašlo tak dalece, že levice byla pravicovější než pravice. Vzpomeňme kupříkladu rychlou privatizaci bank, do které se vládám Václava Klause vůbec nechtělo, a jež zmákla, s nezbytnou a mediálně vděčnou vojenskou přepadovkou v IPB, vláda Miloše Zemana.

Sexuální a reprodukční práva

Stoupenci potratů a volného sexu užívají termín „sexuální a reprodukční práva“ k obhajobě svých nemorálních postojů a snaží se vnutit své pojetí společnosti. Jejich pojetí uvádí dokument „Charta sexuálnych a reprodukčných práv IPPF“[1], jenž v některých bodech překračuje tuto tématiku, což je ale nepodstatné pro další text tohoto článku. Dokument sice hovoří o právu na život, ale omezuje ho na všechny lidské bytosti, které se narodily, tedy ještě nenarozeným nepřiznává toto právo. Stojí v něm: „Každý má právo svobodně využívat a kontrolovat svůj sexuální a reprodukční život“ (s přiměřeným ohledem na práva druhých) a „Každý má právo na ochranu před vynuceným těhotenstvím, sterilizaci nebo potratem.“ Jinými slovy Společnosti pro plánované rodičovství jde o právo na sex bez omezení a potrat, což je výslovně uvedeno i ve větě: „Všechny ženy mají právo samostatně se rozhodovat o reprodukčních možnostech, včetně možnosti bezpečného potratu.“ Dále pak „Každý má právo na svobodu myšleni a projevu v souvislosti so svým sexuálním a reprodukčním životem;“ jinak řečeno každý může volně šířit uznávání jakýchkoli zvrhlostí, jako jsou sodomie, antikoncepce, potraty, umělé oplodnění. Z „Každý má právo na ochranu před restriktivním výkladem náboženských textů“ vyplývá, že je tu právo na to nebýt obtěžován od druhých např. odkazem na přikázání „Nesesmilníš“ či „Nepožádáš manželsky bližního svého“, neboť to jsou přece restriktivní (tj. omezující) texty. Dokument dále uvádí právo „na přístup k  bezpečným, účinným a přijatelným metodám kontroly porodnosti,“ neboli právo na to, je-li nemajetný, obdržet zdarma antikoncepční prostředky. Dokument dále uvádí právo každého „se rozhodnout, zda využije služby a které metody antikoncepce využije.“

Eugenics and other Evils (1): What is Eugenics?

G. K. Chesterton

To the Reader

I publish these essays at the present time for a particular reason connected with the present situation; a reason which I should like briefly to emphasize and make clear.

Though most of the conclusions, especially towards the end, are conceived with reference to recent events, the actual bulk of preliminary notes about the science of Eugenics were written before the war. It was a time when this theme was the topic of the hour; when eugenic babies — not visibly very distinguishable from other babies — sprawled all over the illustrated papers; when the evolutionary fancy of Nietzsche was the new cry among the intellectuals; and when Mr. Bernard Shaw and others were considering the idea that to breed a man like a cart-horse was the true way to attain that higher civilization, of intellectual magnanimity and sympathetic insight, which may be found in cart-horses. It may therefore appear that I took the opinion too controversially, and it seems to me that I some times took it too seriously. But the criticism of Eugenics soon expanded of itself into a more general criticism of a modern craze for scientific officialism and strict social organization.

And then the hour came when I felt, not without relief, that I might well fling all my notes into the fire. The fire was a very big one, and was burning up bigger things than such pedantic quackeries. And, anyhow, the issue itself was being settled in a very different style. Scientific officialism and organization in the State which had specialized in them, had gone to war with the older culture of Christendom. Either Prussianism would win and the protest would be hopeless, or Prussianism would lose and the protest would be needless. As the war advanced from poison gas to piracy against neutrals, it grew more and more plain that the scientifically organized State was not increasing in popularity. Whatever happened, no Englishmen would ever again go nosing round the stinks of that low laboratory. So I thought all I had written irrelevant, and put it out of my mind.

I am greatly grieved to say that it is not irrelevant. It has gradually grown apparent, to my astounded gaze, that the ruling classes in England are still proceeding on the assumption that Prussia is a pattern for the whole world. If parts of my book are nearly nine years old most of their principles and proceedings are a great deal older. They can offer us nothing but the same stuffy science, the same bullying bureaucracy and the same terrorism by tenth-rate professors that have led the German Empire to its recent conspicuous triumph. For that reason, three years after the war with Prussia, I collect and publish these papers.

G. K. C.

A takový to mohl být kladný hrdina…

Na stránkách Pravého břehu vyšel článek Márie Pešekové Svoboda slova jen pro vyvolené. Bohužel autorka se plete hned dvakrát. Ten první omyl je možná jen stylistická neobratnost – svoboda slova není dnes jen pro některé vyvolené, naopak, je úplně pro všechny. Každý může přijít s těmi „správnými slovy“ a užívat si svobodně jejich prezentaci. V první řadě nejde totiž o lidi, ale o slova. Nejde o to, kdo může mluvit, ale co může říkat… Nikdo není tak nevyvolený, aby nemohl říkat ty „správné věci“, a nikdo není tak vyvolený, aby mohl říkat „věci nesprávné“…

Podpořte rodinu a zdravý rozum

Prorodinné tričko

Vyzývám čtenáře našeho časopisu, aby (mohou-li) v pátek a v sobotu podpořili akce obhajující tradiční rodinu a přinesli tak alespoň špetku zdravého rozumu do „týdne sodomitů“, který charakterizuje na jedné straně mohutná manifestace a propagace sodomie v ulicích Prahy i v médiích, na straně druhé pak systematické potlačování „vadných názorů“ na tuto problematiku a neinformování o prorodinných akcích.

Hollande dává bít Francouze

François „Pendrek“ Hollande

Komunismus je bití, napsal Ludvík Vaculík v únoru 1989 pro tehdy ještě samizdatové Lidové noviny. Francouzská policie, která bije pokojné demonstranty proti homosexuálním sňatkům, jakoby Vaculíkovu definici rozšiřovala na režim socialistického prezidenta Françoise Hollanda. Dokumentují to videozáznamy zásahů policejních těžkooděnců vybavených (na Hollandův pokyn) vodními děly, kteří útočí obušky a slzným plynem proti statisícům pokojně protestujících. Záběry teroru francouzské policie (včetně zjevného nasazení provokatérů) se nijak zvlášť neliší od teroru komunistických policejních goril zasahujících v Praze proti bezbranným studentům v listopadu 1989.

Náběh na nový typ policejního státu dokumentuje i případ 67 mladých Francouzů, kteří stáli v tichosti před parlamentem, když byli Hollandovými těžkooděnci zatčeni a  sedmnáct hodin drženi ve dvou malých místnostech bez možnosti přivolat právní pomoc. Jiní francouzští policisté zkopali kněze, který vlastním tělem chránil mladíka zasaženého slzným plynem. Pronásledováni a pokutováni (zastavováni i v autech) jsou na pokyn Hollandovy vlády všichni, kdo mají na  tričku či na autě  symbol rodiny (motiv muže, ženy a dvou dětí držících se za ruce). Kvůli tričku s motivem tradiční rodiny vás může francouzská policie zadržet a pokutovat kdykoli a kdekoli, jako se to stalo např. panu Francku Talleuovi, mírumilovně se procházejícímu v parku.

Prohlášení hlavy českého priorátu FSSPX

P. Tomáš Stritzko FSSPX

P. Tomáš Stritzko FSSPX, prior českého priorátu Kněžského bratrstva sv. Pia X., dnes zveřejnil dvě zásadní prohlášení: jedno k aktivitám Jaroslava Valašťana, který se při svých nešťastných aktivitách neoprávněně odvolává na Bratrstvo, a jedno k listu brněnského biskupa Mons. Cirkleho, který se vyjadřuje k aktivitám FSSPX a popírá legitimnost a platnost svátostí vysluhovaných jeho kněžími.

Některé věci jsou věčné

Některé věci jsou věčné a pevné. Jako je manželství, rodina, právo na život a výlučnost člověka. To jsou věci dané přirozeným zákonem a nikdo nemá právo je měnit. Ani soukromník, ani volený zákonodárce.

A z toho plyne ještě další věc. A tou je věčná povinnost křesťanů a všech slušných lidí tyto věčné a pevně dané věci bránit tak, jak jsou, proti těm, kteří je chtějí „předefinovat“ či tak rovnou činí.

Krize církve: Trapné setkání

Kardinál Duka se před Vánoci setkal se zástupci členů Organizace islámských zemí. Tato organizace sdružuje velvyslance reprezentující u nás islámské země.

Na stránkách pražské arcidiecéze se mimo jiné praví: „Velvyslanci při setkání ocenili ochotu pražského arcibiskupa k dialogu se světem islámu a vyjádřili, že cítí jisté znepokojení na šířením islamofobie v Evropě. Papežský nuncius, arcibiskup Giuseppe Leanza, který je doyenem celého diplomatického sboru, připomněl, že rozptýlení podobných obav napomůže vhodná informovanost o skutečné podstatě islámu, a to již mezi školní mládeží.“