Apostata, ne-li přímo ateista v kněžském rouchu

Dr. Radomír Malý

Nám všem dobře známý profesor Tomáš Halík, první český nositel Tempeltonovy ceny, se opět projevil jako  apostata. A to dokonce v Katolickém týdeníku, jenž už dávno není katolickým, konkrétně ve 21. čísle. Prohlašuje tam u příležitosti převzetí Tempeltonovy ceny doslova: „Dějinná zkušenost naší části světa ukazuje, že ateismus není o nic méně imunní vůči pokušení moci a násilí, než náboženství. Já jen přeji ´novému ateismu´, až bude starší a dospělejší, aby byl alespoň tak tolerantní, jako je naše dnešní staré evropské křesťanství…“

To je opravdu od pana profesora přímo“kopernikánský“ objev! Až dosud se mělo za to, že náboženství, z kontextu vyplývá, že hlavně katolické, bylo vždy nositelem moci a násilí, ateismus naopak ztělesněním tolerance a lidskosti. Halík najednou přichází s přímo „geniálním“ odhalením, že ani ateismus není „imunní vůči pokušení moci a násilí…“, čili je vlastně na stejné úrovni jako náboženství a může být zdrojem násilí a krutosti právě tak jako náboženství. Ó, ta vzácná objektivita, hodná geniality mediální hvězdy českého katolicismu!

Nacistická agitka jako odborný text

Není to dlouho, co jsem se pozastavoval nad špatnou úrovní hodnocení vědy na příkladu prací Tomáše Halíka, které se, byť s vědou nemají nic společného, ocitly v Rejstříku informací o výsledcích (RIV) a na základě toho byly finančně ohodnoceny. Nedávno jsem byl upozorněn na příklad tak otřesný, že celá Halíkova kauza je proti tomu prkotina. V Časopise zdravotnického práva a bioetiky vyšel článek Miroslava Mitlöhnera „K právním a etickým problémům spojeným s narozením těžce malformovaného jedince“, který pravděpodobně představuje doposud to nejhorší, s čím jsem se v oblasti vědeckého publikování setkal.

Nebezpečná iluze – ale zároveň naděje

PhDr. Radomír Malý

Obhájci pokoncilního vývoje v Katolické církvi se brání proti poukazu na úbytek věřících v důsledku tohoto faktu obvykle tím, že statistická data vykazují opak: Počet katolíků dnes ve světě činí cca 1,2 miliardy, zatímco před 50 lety to bylo pouze něco přes 500 milionů. A rok od roku toto číslo vzrůstá.

Ano, to je pravda, jenže zpráva agentury Kath.net 29.1., opírající se o výzkum Centra pro studium světového křesťanství v americkém Bostonu, uvádí ještě další, mnohem směrodatnější údaje: V uplynulém roce činil celkový počet všech křesťanů, hlásících se k nějaké konfesi, 1,6 miliard (nejsou započítáni ti, kteří se pokládají za tzv. „bezkonfesní křesťany“ bez vazby na nějakou denominaci). Z tohoto počtu však pravidelně navštěvuje bohoslužby pouhých 310 milionů, u katolíků je to zhruba 200-250 milionů.

A máme hned jiné číslo, reálné a méně povzbudivé: praktikujících katolíků je ve světě pouze něco přes 200 milionů. Statistiky o počtu katolíků na naší planetě, které každoročně publikuje vatikánská Annuale Pontificio, ve skutečnosti nic neříkají, neboť se opírají o počty těch, jejichž jména jsou zaznamenána v křestních matrikách, případně o státní údaje o procentuálním počtu občanů v dané zemi, již se formálně hlásí ke katolické konfesi. Dodejme, že v tradičně katolické Latinské Americe a v Africe mají rodiny velký počet dětí, které dávají pokřtít, což se samozřejmě do statistik o celkovém počtu katolíků ve světě promítne. Tato čísla ve skutečnosti  zahrnují i odpadlíky a pronásledovatele Církve, jestliže byli katolicky pokřtěni a jsou vedeni někde v nějaké matrice, zcela určitě jsou do toho započítáni i kubánský komunistický diktátor Fidel Castro se svým bratrem a nástupcem Raulem nebo španělský socialistický expremiér José Zapatero, známý protikatolický bojovník, obhájce potratů a sodomie. Tito byli pokřtěni v Katolické církvi, jsou tedy matrikově registrováni jako katolíci a na tom nic nemění ani jejich apostaze.

Rozhovor s katolíkem, co bere víru vážně

Výchova katolíků dnes?!

Mohl byste se, prosím, krátce představit?

Jmenuji se T.K.* a pracuji v jedné nadnárodní společnosti jako řadový zaměstnanec. Společně s manželkou vychováváme 3 děti. Vzali jsme velmi vážně slib, který jsme při křtu těchto dětí dali, a tak jsme se rozhodli, že budou navštěvovat i církevní základní školu.

Myslíte si, že děti dostanou v církevní základní škole kvalitnější vzdělání než ve škole státní?

Musím přiznat, že z počátku jsem o tom byl přesvědčen, zvláště po kladných ohlasech mnoha rodičů, jejichž děti na tuto školu chodí. Též jsme tak nějak předpokládali, že je-li to škola církevní, bude i prostředí nějak lepší.

A byli jste zklamáni?

To se říci nedá. V určitém ohledu je to škola kvalitní a co se týká výuky, jsem s ní spokojen, ale v některých aspektech odráží stav naší společnosti a bohužel i Církve.

O zodpovědnosti farmaceutů a dobrém příkladu Slováků

Mons. Štefan Sečka, šéf Bioetické subkomise

Když jsem byl mladý a na Slovensku vládl Mečiar, říkal jsem si, jak je krásné, že jsme se od těch slovenských barbarů trhli. Od té doby jsem už ovšem dospěl a zjistil jsem, že pokud jde o politiku, Češi a Slováci si nemají co vyčítat. Obojí totiž volí do čela státu srovnatelné gangstery. Nicméně čím dál více si ale začínám říkat, že alespoň v něčem nám Slováci (přesněji slovenští katolíci) mohou jít příkladem – v respektu katolíků k právu na život, v postoji katolíků a jejich duchovních vůdců k potratům a antikoncepci.

Desetitisíce Slováků na prvním slovenském národním Pochode za život v Košicích, který proběhl v září tohoto, nás musí nutně zahambit, když je srovnáme s maximálně 2,5 tisíci účastníky na našem národním pochodu v Praze (zejména když si uvědomíme, že Čechů je dvakrát více než Slováků a naše akce je zaběhlá). Nyní na přelomu října a listopadu nám Slováci ukázali jasně záda i v další věci…

Vzpomínka na nenarozené

Druhého listopadu, kdy slavíme památku Všech věrných zemřelých, je zároveň hnutím pro-life držena „Vzpomínka na nenarozené„. V ČR byl tento zvyk poprvé zaznamenán v roce 2009, kdy se k nám rozšířil ze Slovenska, a od té doby se k němu hlásí každoročně stovky lidí.

V rámci Vzpomínky na nenarozené zapalujeme večer 2. listopadu svíčky na památku dětí povražděných při potratech a modlíme se za obrácení a lítost těch, kteří je k této smrti odsoudili. Rovněž se modlíme za nenarozené děti, kterým těmto osud hrozí. A také za matky, které potrat zvažují, aby odolaly pokušení a svodům zlého a zachovaly se správně. A za všechny, kdo se podílejí na potratech, od lékařů po politiky, aby si uvědomili hrůznost a zločinnost svého jednání, obrátili se a napravili se.

Marek Vácha, symbol úpadku kněžství

Marek Vácha

V sobotu 19. 10. 2013 večer jsem, snad v záchvatu nějakého jinak se neprojevujícího masochismu, výjimečně zapnul svoji televizi, abych shlédnul pořad Hyde Park Civilizace, ve kterém měl coby host vystoupit kněz a lékař Marek „Orko“ Vácha (patřičný díl vizte ZDE).

Jelikož už mám s panem Váchou (říkám panem, protože podle jeho oděvu ani myšlenek by v něm katolického kněze nikdo nepoznal) jisté zkušenosti, nečekal jsem mnoho dobrého. Nicméně mé očekávání bylo tentokráte dalece překonáno. V tom negativním slova smyslu…

Už dávno jsem si zvykl na to, že pan Vácha naprosto ignoruje předpisy o odívání kněží. Koneckonců v jeho případě je to pozitivní, protože tak v člověku zůstává naděje, že diváci, co zapnuli televizi později, nepostřehnou, že před nimi vystupuje katolický kněz. Zvykl jsem si i na jeho vyhýbavé a s katolickou vírou i morálkou se rozcházející řeči na téma umělého oplodnění a potratů (je legrační, že v tomto pořadu mu je u potratu zkazil moderátor, který byl natolik dotěrný, že jej nakonec přinutil vyjádřit se jasněji a katoličtěji než obvykle). Ovšem naprosto jsem nebyl připraven na Váchovu exkurzi do oblasti svaté zpovědi (viz čas 19:35-21:45)…

Bravo, Rafaeli!

Rafael Correa

Ekvádorský prezident Rafael Vicente Correa Delgado, který sám sebe popisuje jako „levičáka, humanistu a katolíka,“ veřejně varoval svoji vlastní stranu Alianza PAIS, jíž je předsedou, že odstoupí z úřadu, pokud bude pokračovat ve snaze prosadit v parlamentu liberalizaci potratů a uspěje.

Prezident označil snahy svých spolustraníků za „vážnou zradu a podvod“ jak na jeho osobě, tak na celému národu i na demokracii. Upozornil, že ekvádorská ústava chrání život od početí a konstatoval: „Kdykoliv jsme tuto otázku konzultovali s národem, výrazná většina obyvatel se postavila proti prenatální euthanasii.“ Zároveň dodal, že on osobně je proti potratům a že nikdy takový zákon nepodepíše.

Proč nalézají neomarxisté v boji proti Akci D.O.S.T. stoupence i v katolickém táboře?

Michal Semín

V minulých dnech se v diskusi pod článkem „Záměrná sprostota nebo nižší inteligence?“ objevila řada výpadů proti Akci D.O.S.T. Jsme obviňováni z podpory stran či osob, jež údajně rozvrací mravní řád ve společnosti podporou potratů a adopcí dětí homosexuálními páry. Považuji za nutné na tyto závažné výtky reagovat.

Část opozice vůči Akci D.O.S.T. přichází z okruhu přispěvatelů blogu Monarchia Catholica. Jeho šéfredaktor tvrdí, že současný režim je nelegitimní a že je tedy katolíkům přísně zapovězeno účastnit se voleb. Vzhledem k tomu, že svůj vyhraněný postoj nemůže opřít o přímé výroky církevního magisteria, vyvozuje jej z obecnějších zásad sociální nauky Církve. Jsem toho názoru, že mylně. Je pravda, že na současné politické scéně není jediná strana, která by mohla být považována za stranu katolickou, a tedy ani strana, která by důsledně hájila křesťanský mravní řád ve společnosti. Naši kritici na základě této skutečnosti činí jednoduchý závěr: jít k volbám je hřích, protože volbou kterékoli ze stran volíme nelegitimní republikánský režim, liberalismus a mravní rozklad.

Tradiční sociální nauka Církve nic takového neučí. Předkoncilní morální teologové se naopak shodují v tom, že je-li v demokratickém systému, který Církev z principu neodmítá, možnost volby subjektu, který, ač není katolický, hájí základní principy přirozeného mravního řádu, a hrozí-li vítězství stran, jejichž program představuje pro společnost značné nebezpečí, je oprávněné volit ty strany, jež, ač samy v mnoha ohledech nedokonalé, mohou dané škodě zabránit!

Sobotní citát – II

Potrat je dnes největším ničitelem míru. (…) Vždyť může-li matka zabít své dítě, co zabrání vám zabít mne a mně zabíjet vás?

bl. Tereza z Kalkaty