Bolestné absurdno

Minulý měsíc unesli muslimští nájezdníci ze sekty Boko Haram něco přes 250 křesťanských studentek z dívčího gymnázia v Chiboku v Nigerii. Jistě jim přitom pomohlo, že multikulturně korektní nigerijská vláda si hýčká v řadách ozbrojených sil umírněné muslimy, kteří ovšem všichni asi tak umírnění nebudou – Boko Haram má o armádních plánech a operacích natolik přesný přehled, že i ti velitelé, co chtějí s jejími akcemi něco dělat, jsou zpravidla zcela bezmocní.

Příliš slabá a ohleduplná vláda muslimsko-křesťanské Nigerie tedy nebyla schopna zabránit nájezdu a vyplenění internátu, ani následně dopadnout únosce a osvobodit dívky, takže s výjimkou skupiny dívek, co dokázaly uprchnout samy, je přes 250 křesťanek v rukou sekty, která je po cca 240 korunách „za kus“ rozprodala mezi své bojovníky a příznivce, kterým teď mají sloužit jako „manželky“ (rozuměj sexuální otrokyně). Část skončila na muslimském severu Nigérie, část si ale jejich noví páni dovezli do svých zemí (převážně Čadu a Kamerunu), kde si hodlají svých nových majetků v klidu užívat.

Času již nezbývá

Pronásledování křesťanů v Německu: rodiče osmi dětí Eugen a Louisa Martensovi dostali oba den vězení za to, že se jejich dcera odmítla zúčastnit dvou hodin hluboce amorální sexuální výchovy a oni ji v tom podpořili. Tento osud již potkal v Německu desítky křesťanských rodičů.

Winston Churchill nepatří zrovna mezi mé oblíbence. Pravda, byl to vynikající řečník a showman a měl kuráž, na druhé straně byl i diletantem, který napáchal obrovské škody svými nekompetentními zásahy do vedení bojových operací, a taky cynikem, který si až příliš často a svévolně sám určoval, co je a co není morální, jak se mu to zrovna hodilo.

Nicméně nyní ocituji jeden z jeho nejslavnějších (a nejgeniálnějších) výroků, který se navíc vztahuje k českým dějinám. Churchill v něm zhodnotil Chamberlaineho politiku apassementu a předevím její nejkontroverznější a nejhořčí plod – Mnichovskou dohodu: „Británie a Francie měly na vybranou mezi válkou a hanbou. Zvolily si hanbu. A budou mít válku.“

Proč tu ten výrok cituji? Protože dle mého skromného soudu má nadčasovou platnost. Není jen reakcí na konkrétní ostudnou událost a obrovský omyl britských a francouzských politiků, ale zároveň perfektně vystihuje logiku určité varianty zásadních politických a ideových střetů. Že v určitých střetech určité typy ústupků válku naopak přibližují a bez jakékoliv protihodnoty zásadně poškodí stranu, která je udělala. A tak dnes již zdánlivě neaktuální výrok zůstává aktuálním a nadčasový, protože pokud budeme chtít, můžeme ho snadno aktualizovat tím, že Francii a Británii nahradíme někým jiným. A on bude stále platit a geniálně vystihovat situaci. Zkusíme to?

„Katolíci měli na vybranou mezi válkou a hanbou. Zvolili si hanbu. A budou mít válku.“ Tak co? Sedí to? Asi moc ne. Ta poslední věta si budoucí čas nezaslouží, protože válka už dávno běží, někde v rovině kulturní, jinde již i v podobě navýsost krvavé, byť mnozí katolíci (a možná dokonce jejich velká většina) se doposud tváří, že se nic neděje…

Další levicové zvěrstvo v Europarlamentu

Ultralevičácké a ultraliberální síly v Evropském parlamentu si jsou velice dobře vědomi toho, že v nadcházejících volbách nejspíše zásadně oslabí ve prospěch euroskeptiků a snad i konzervativců, a proto se na poslední chvíli zoufale snaží prosadit usnesení podporující její agendu.

Po urputných a jen těsně neúspěšných snahách o prosazení extrémně propotratové a protirodinné tzv. „Zprávy Estrelové“, přichází ze strany radikální levice do další zvěrstvo v podobě „Zprávy Lunacekové“.

Ulrike Lunacek, rakouská lesbička ze strany zelených, která loni vášnivě podporovala nakonec zamítnuté usnesení ukládající amorální sexuální výchovu čtyřletým dětem (jehož zpravodajkou byla -jaké překvapení- radikální socialistka Estrelová), se v ní pokouší vnutit Europarlamentu prohlášení podporující napříč celou Evropou radikální sodomitskou agendu.

Naši noví Hitlerové

Člověk může dnes už jen zírat, co všechno si vrcholní představitelé Západu nedovolí, jak samozřejmě a nenuceně se stávají trapnými Hitlerovými epigony a s naprostým klidem podporují a páchají válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Tytéž zločiny, za které byli souzeni a odsouzeni nacisté Norimberským tribunálem a za které jsou ještě dnes souzeni např. představitelé Srbů a Chorvatů z časů válek v bývalé Jugoslávii.

Obama, Kerry, Hollande, Cameron a další nejenže zcela nepokrytě páchají zločin přípravy útočné války, ale i metody, které k tomu používají, jsou vpravdě hitlerovské (či stalinovské, chcete-li). Nikdo příčetný přece nemůže věřit, že chemické zbraně nasazené v Sýrii použili Asadovi vojáci. Proč by to dělali, když válku zatím jasně vyhrávají a tento incident jim může jedině uškodit?

Lži páně profesora

M. C. Putna

Novopečený pan profesor M. C. Putna, jehož netřeba čtenářům představovat, je opět ve svém „živlu“. Ačkoliv u příležitosti nedávné patálie kolem své profesorské nominace se nechal v televizi slyšet, že akce typu Prague Pride jsou mu bytostně cizí a nemá chuti se jich dále zúčastňovat, letos jej bylo vidět v prvních řadách. A nejen to, na závěr si neodpustil „kázání„. Má na ně samozřejmě „právo“, vždyť studoval mj. také teologii, samozřejmě tu modernistickou, nikoli tradiční.

Problém je ale v tom, že toto tzv. „kázání“ je snůškou lží. Mluví o nenávisti vůči gayům a lesbám, pod niž zahrnuje každý nesouhlas s jejich sexuálním životem a argumentuje citáty z Písma o lásce. Jestliže současně přitom zamlčuje, za co především Bůh potrestal Sodomu a Gomoru, nebo slova sv. Pavla, že „chlapcomilci…nedostanou nebeské království…“ (1 Kor 6,10) a že „muži zanechali přirozeného obcování se ženami a zahořeli ve svých touhách k sobě navzájem a hanebné činy páchali…“ (Řím 1,27), potom jde jednoznačně o podvodnou manipulaci s Písmem sv.

Francie: Proti policejnímu státu už i policisté

„Pendrek“ Hollande

Ve světě i ve Francii samotné roste odpor proti praktikám policejního státu, které zavádí prezident Hollande za účelem potlačení politických oponentů, především pak odpůrců sodomitských svazků a s nimi související legislativy.

K mezinárodním protestům, kterým dominuje především prohlášení 24 členů Parlamentního shromáždění Rady Evropy (více ZDE), a protestům statisíců prostých Francouzů se už přidávají i otevřené projevy nesouhlasu ze strany samotných policistů, kteří odmítají být Hollandeho „politickou policií“ a pronásledovat lidi i jen pro čistě pokojné vyjádření nesouhlasu s Hollandeho prosodomitskou politikou (jako je například nošení trička se symbolem tradiční rodiny).

Korea – neznámé nebezpečí?

Mons. Francis Hong Yong ho (* 1906), biskup Pchongjangu. Uvězněn nebo zavražděn komunisty na konci 40. let.

V poslední době mediální sféra neustále informuje o hrozbě možného válečného konfliktu na Korejském poloostrově. Severní Korea bývá líčena jako nebezpečný nevyzpytatelný režim usilující o jadernou válku a hrozící všem svým sousedům zničením. Tak nás informují západní média, když ukazují sestřihy z vysílání severokorejské státní televize, ukazující totálně mobilizující národ prakticky na počátku válečného konfliktu.

Není asi nutné zdlouhavě představovat severokorejský režim, který je něčím mezi dědičnou monarchií a totalitním superstátem orwellovského ražení. Korejská lidovědemokratická republika a její jižní dvojče jsou dnes prakticky posledním pohrobkem konce druhé světové války, kdy z rozhodnutí vítězných mocností byl Korejský poloostrov rozdělen na komunisty ovládaný Sever a USA podporovaný Jih.

Pozoruhodné je, že rozhodnutí Spojenců o rozdělení Koreje, která byla do té doby součástí Japonského císařství, se událo bez snahy se alespoň nějak formálně dotázat jejích obyvatel, co si o tom myslí oni. Patrně se předpokládalo, že jako součást poraženého Japonska není třeba Koreu nijak šetřit, pročež bylo o rozdělený rozhodnuto českému čtenáři známým stylem „o nás bez nás.“

Je severokorejské harašení nadějí?

Severní Korea haraší zbraněmi a tváří se, že si to skutečně chce rozdat s Jižní Koreou a USA. Ve skutečnosti na to samozřejmě nemá. Nicméně možná by mohla mít dostatek sil na to, aby poskytla USA dost důvodů pro úplné vymazání z mapy světa (např. nasazením zbraní hromadného ničení proti Soulu).

Každopádně jedno je jistě: pokud „velký“ a „božský“ vůdce Kim Čong-un úplně nezešílel, tak válčit opravdu nehodlá a jen se snaží dosáhnout nějaké lepší pozice pro vyjednávání… Díky sankcím by totiž mohla situace nakonec zajít tak daleko, že vedle obyčejných lidí začnou umírat hlady i jeho vojáci, což by mohlo poněkud nahlodat jeho postavení.

K obvinění biskupa Fellaye z antisemitismu

Kurt kardinál Koch

Kardinál Kurt Koch nedávno napadl biskupa Fellaye kvůli jeho údajnému antisemitismu.[1] Prohlásil, že „nelze pochybovat, že deklarace Nostra aetate platí i dnes. Je to jen skupina lefebvristů, která neakceptuje ekumenický dialog, vztahy k židům a náboženskou svobodu. Židé jsou našimi staršími bratřími: především v pohledu Benedikta XVI. ohledně jednoty mezi oběma Zákony jsme s Židy neoddělitelně spojeni. Jedná se o centrální body učitelského úřadu Svatého otce, a když nějaká skupina neakceptuje koncil a učitelský úřad, je třeba se ptát, jak se může považovat za katolickou. To je základní problém. Každá forma antisemitismu je nekřesťanským skutkem. Katolická církev musí ze všech sil bojovat proto tomuto jevu.“

Podobně i vatikánský tiskový mluvčí Federico Lombardi[2] řekl, že „je nemožné označovat Židy jako nepřátele církve.“

Důvodem jsou slova biskupa Bernarda Fellaye, generálního představeného Kněžského bratrstva sv. Pia X.,  pronesená 28. prosince 2012 v Kanadě, že „židé, svobodní zednáři a modernisté jsou nepřátelé církve, kteří odporují tomu, aby církev uznala Bratrstvo.“[3]

Sláva kardinálovi!

Keith O´Brien

Keith kardinál O’Brien, arcibiskup Edinburghu a primas Skotska, se dočkal mimořádné pocty, když jej sodomitská organizace Stonewall vyhlásila vítězem ankety „Bigot roku“. Ke cti skotské části Katolické církve je třeba dodat, že jeho velkým soupeřem v boji o toto vyznamenání byl Mons. Philip Tartaglia, arcibiskup Glasgow a od 5. listopadu i předseda Skotské biskupské konference…

Ano, mluvím o poctě a vyznamenání, protože o nic jiného nejde… Kristus nám nikdy nesliboval, že nás svět bude ctít a milovat. Naopak jasně a jednoznačně řekl, že nás svět bude nenávidět a pronásledovat. Proto by nám ocenění a přízeň světa měly být vždycky podezřelé. Zatímco nadávky, nepřátelství světa a pronásledování jsou pro nás vyznamenání, na která máme být právem hrdí. Tedy pokud si je vysloužíme svojí věrností Kristu…