Bílá hora: tragédie nebo důvod k děkování?

Na toto téma bylo už popsáno mnoho papíru. Nechci a nebudu opakovat teze Pekařovy, Denisovy, Tomkovy nebo Chudobovy, ani vyvracet stanovisko Masaryka, Jiráska a Nejedlého. Spor, jestli Bílá hora znamenala porážku českého národa nebo naopak mu prospěla, asi zůstane natrvalo přítomen v české kultuře s pluralitou názorů na něj.

Nám, českým katolíkům 21. stol., však o to nejde, alespoň určitě ne na prvním místě. Mnohem důležitější je pro nás to, nač upozornil už Josef Pekař: totiž, že Bílá hora představuje vítězství románského kulturního prostředí nad germánským. S tím souvisí i vítězství katolicismu nad protestantismem, jenž byl už osobou svého zakladatele spjat pupeční šňůrou s německým civilizačním okruhem. Bitva na Bílé hoře zachránila náš národ před protestantskými herezemi a vrátila jej do lůna pravé víry Kristovy. To je pro české katolíky důvodem, proč bělohorskou bitvu vděčně vzpomínat a děkovat za ni Bohu, jakož i Panně Marii, kterou císařští vojáci prosili o pomoc opakovaným voláním „Sancta Maria!“

Tyto řádky možná rozlítí mnoho českých protestantů, liberálů, socialistů a také několik „ekumenických“ katolíků k nepříčetnosti. Budou poukazovat na stokrát omletá negativa, jež Bílá hora přinesla: omezení české státní samostatnosti, germanizaci, násilnou rekatolizaci, utužení nevolnictví.

Jenže omezení české samostatnosti nastalo už r. 1619 volbou Němce a protestanta Fridricha Falckého českým králem. Ten měl k českému národu na rozdíl od katolického Ferdinanda II. Habsburského pohrdavý postoj. Je nabíledni, že vítězství protestantských stavů, z nichž mnozí ani neuměli česky, by znamenalo utonutí českého národa v germánském moři. Za Habsburků 17. stol. sice čeština neměla na růžích ustláno, nicméně ke germanizaci nedošlo, protože řečí úředních akt a vzdělanců byla mrtvá latina. K poněmčování sáhly až osvícenské vlády Marie Terezie a Josefa II. v 18. stol. Násilná rekatolizace českých protestantů skutečně probíhala a my ji neschvalujeme právě tak, jako ji neschvalovali tehdejší pražský arcibiskup kardinál Arnošt Harrach a učený jezuita Roderigo Arriaga, učící na pražské univerzitě. Jenže nelze zapomenout, že tehdy platila zásada „cuius regio, eius religio“ (čí země, toho náboženství), kterou vynalezli protestanté a prosadili ji jako podmínku náboženského míru v Augsburgu r. 1555. Léta 1618-20 skutečně znamenala počátek násilné protestantizace katolíků, jak dokazuje mj. vyplenění svatovítské katedrály kazatelem Fridricha Falckého Škultétym a mučednická smrt sv. Jana Sarkandra. Bělohorská bitva ukončila násilnou protestantizaci hned v zárodku a nastolila pro změnu násilnou rekatolizaci. Připomeňme ještě, že v německých protestantských knížectvích, v Anglii a ve Švédsku zacházeli protestanté s katolíky hůř než katolíci s protestanty v Rakousku a v českých zemích. Nevolnictví bylo sice po třicetileté válce kruté, ale po téměř polovičním úbytku obyvatelstva a totálním rozvratu neexistovala jiná možnost. Ostatně sedláci si vymohli už r. 1680 patent císaře Leopolda I., jenž upravoval robotní povinnost na pouhé tři dny v týdnu. V dochovaných kázáních té doby napomínají kněží sedláky, aby se neoddávali v takové míře jídlu, pití a zábavám, což dokládá, že venkov si materiálně nežil tenkrát špatně.

Dalo by se o tom samozřejmě diskutovat dlouho, ale je to zbytečné. Rozhodující je, že katolíci mají právo veřejně děkovat za Bílou horu a pokládat ji za pozitivní mezník v národních dějinách, neboť český národ se stal opět katolickým. Neupíráme jiným smýšlet o Bílé hoře opačně, ale současně požadujeme respekt vůči našemu smýšlení, které je jiné. Český katolík nemá žádnou povinnost sklonit se před falešně nacionalistickým přístupem, jenž diktuje odsoudit Bílou horu jako málem nejtragičtější okamžik národních dějin. To, že uznáváme Bílou horu za den hodný díkůvzdání Bohu a Panně Marii, z nás nedělá žádné „fašisty“ nebo „extrémisty“. Jako katolíci máme svoji hrdost a ta nám velí jít i proti proudu.

Odsuzovat z katolických pozic Bílou horu, jak se dnes děje v rámci ekumenických snah, není ničím jiným než kapitulací před nepřáteli Církve. Proto tedy: Díky Ti, Pane, že na Bílé hoře zvítězila pravá víra Kristova. Amen.

PhDr. Radomír Malý

 

K diskusím níže:

Duše a hvězdy poskytují na svých stránkách prostor k pokud možno svobodné a otevřené diskusi nad články a příspěvky, které čtenářům předkládají. Nemohou ovšem ručit za správnost diskuzních příspěvků, které také pochopitelně nemusí vyjadřovat názory redakce. Příspěvky obsahující nemístné vulgarity nebo urážky budou mazány.