Radost přichází neočekávaně, nepředvídatelně, a je vždy darem. Někteří lidé se pachtí a usilují vlastní mocí nabýt duševního pokoje a veselí, ale neuvědomují si, že to tak třeba být nemá. Bůh dobře ví, proč nás zanechává jednou v příjemné náladě, podruhé v těžkostech a tísni. Ten, kterému je přednější splnění Božské vůle než jeho vlastní, dostane mnohem větší odměnu už zde na zemi. Básně napsal Vít Obrtel.
O RADOSTI
Radost nechodí jenom tak nebo tak. Není
pyšná, opatrně si vybírá. Na římsách domů
hnízdí s ptáky, i v srdci honících psů.
Radosti jsou většinou malé. Ale čím útlejší,
tím blíž je na okně azalka, o něco dál petrklíč.
Ještě blíž, kdo s koho.
Na tance delfínů čekají spící lodníci.
Světlo na ouško jehly.
A PŘECE ZVONICE
Svůj rozum nemějte rádi. Stále a stále škrtí
vás. Když šumící krev zaplaví hlavu, do srdce
supy přiláká.
Leč někdy upustí zrno hluboké jako prostor
po bouřce.
Miserere ovine hojivými fáči.
Harmonie úlu,
splavný déšť.
*
Zdroj: OBRTEL, Vít. Hudba o křehkosti. Středočeské nakladatelství a knihkupectví, Praha: 1983.
Duše a hvězdy 
Já tento příspěvěk vítám. Ne jeho text – jsou tam blbosti, např. „Svůj rozum nemějte rádi. Stále a stále škrtí vás.“ Ale týká se knih. Je potřeba přemýšle o knihách pro průměrnou veřejnost. Rozcupovávat, analyzovat a co obstojí, doporučovat. Ty texty, co tu byly o filmu, nemají cenu, protože film nemá cenu – navzdory tomu, že se některé k dobru vedoucí filmy najdou. Ale o knihách, to je jiná! To má moc velikou cenu. Těžko se hledá, ale myslím, že to je jedna z dobbrých cest. Za tento pokus tedy děkuji.
(Hned od začátku je třeba se bránit korupci. Karmelitnský moloch by rozhodl osidla, hned jak by se začalo.)
Milý bratře, moc se neradujte, uvidíte záhy proč :-D